Můj rok s příběhy

Na začátku roku jsem si začala psát seznam knih, audioknih a komiksů, které jsem přečetla a poslouchala – moje paměť je totiž značně nespolehlivá a když mě někdo požádá o tip ke čtení, v hlavě mám úplně prázdno. Takže pro tentokrát to  napravuji přehledem toho nejlepšího, s čím jsem se v roce 2014 setkala, a co jsem si z toho odnesla.

1. Objevila jsem Markuse Zusaka. Posel a Zlodějka knih mi otevřely obzory, zejména co se týče neuvěřitelně hravého a nápaditého jazyka, který sice nemusí sedět všem, ale já si v něm libovala. Zusakova tvorba ve mně probouzí chuť vyprávět příběhy, které stojí za to číst, takže v dobách krize vím, po čem sáhnout.

2. Začala jsem číst komiksy. Přelouskala jsem všechny Sandmany od Neila Gaimana, Mause od Arta Spiegelmana, Strážce od Alana Moora, po několikáté mé oblíbené Persepolis od Marjane Satrapi a ještě pár dalších. Jmenované řadím do své topky. Spojení obrázků a vyprávění je úžasné, ráda bych do tajů komiksu pronikla hlouběji.

3. Šťastnou náhodou jsem navázala spolupráci s nakladatelstvím OneHotBook a to mě zásobilo skvělými audioknihami od Petera Maye (SkálaMuž z ostrova Lewis), Gillian Flynnové (ZmizeláOstré předměty) a Choderlose de Laclose (Nebezpečné známosti). Všechny můžu doporučit.

4. Přečetla jsem úplně všechno od Haruki Murakamiho a o Haruki Murakamim (nečetla jsem jen ty nejnovější přírůstky: Kroniku ptáčka na klíček a Podivnou knihovnu) . Stále o tvorbě tohoto autora smolím diplomku. Musím říct, že jsem si Murakamiho předtím užívala víc, teď už se mi značně přejedl. Znáte to, když musíte, ztrácí to kouzlo…

5. Carlos Ruiz Zafón mi v románu Stín větru připomněl krásy Barcelony a opředl ji tajemstvím, mlhou a osudovými příběhy.

6. Khaled Hosseini mi zase v A hory odpověděly ukázal, že i zdánlivě jednoduché a tradiční zápletky mohou mít neopakovatelné kouzlo a naučil mě, že vše závisí na postavách – jestli jsou „živé“, pak je živý i příběh.

7. Nevydržela jsem to bez Johna Greena a musela si Papírová města přečíst v originále dlouho předtím, než vyšly v českém překladu. Nejsou to Hvězdy nám nepřály, ale pořád je to Green a v dobré formě. Vyhlížím film.

8. Neil Gaiman mně umožnil ponořit se do nostalgického Oceánu na konci uličky, který jsem zhltla jako malinu. Pořád si sice s Gaimanem moc nesedíme v dialozích, ale miluju, když mě dokáže přenést někam jinam a já zapomenu na svět okolo. A zbožňuju ho ještě víc kvůli tomu, že objevil Susannu Clarkovou a pomohl jí dostat můj milovaný román Jonathan Strange a pan Norrell na pulty knihkupectví.

9. A nesmí chybět ani inspirativní Ukaž, co děláš od Austina Kleona, která je potřebnou tvůrčí vzpruhou, řádně mě nakopla a vlila mi novou energii do žil.

A co vy? Jaké knihy vás tento rok dostaly? 😉

Markéta Růžičková
Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)
Komentáře
  1. Lucie napsal:

    Díky za inspiraci, Markétko,
    Zlodějku knih jsem si moc užila / i celá rodina /
    Pustila s kamarádkou do loutkového divadla, ke kterému napsala scénář podle knihy Josteina Gaardera – Jako v zrcadle, jen v hádance, takže k tomu příběhu jsem získala osobnější vztah.
    Zmizelá. Nicméně nakonec film se mi líbil víc než kniha.
    Konečně jsem objevila Pratchettovy Nomy- Velká jízda patří určitě k top 5 z loňského roku 🙂
    No do pětice bych asi přidala příběh, který mě dojal a nad kterým jsem upřímně žasla Via lucis od Jindry Jarošové.

    • Zlodějka knih je úžasná, film i kniha (i když kniha vyhrává na celé čáře). 😉 I Posel od Zusaka je výborné čtení.
      Tak to klobouk dolů, nejen spisovatelka ale i scénáristka. 😉 A četla jsi od Gaardera Tajemství karet? Skoro nikdo to nezná a já to doporučuju, kde to jde. 😉 I já děkuju za tipy, něco neznám a určitě se po tom porozhlédnu. 😉

      • Lucie napsal:

        Scénář psala kamarádka / koukám, že jsem to pěkně nadrmolila/. Tajemství karet jsem na její doporučení loni přečetla taky – opět se mnou celá rodina – je to výborný a puberťáci to brali taky. Posla mám taky někde na seznamu 🙂 Konečně na základě tvých stránek jsem četla i jednu knížku povídek od Alice Munro – nejdřív jsem myslela, že je prostě všechny nedám, ale nakonec mě podivně uchvátily, potřebovala jsem na ně čas. Ráda bych se dostala taky k nějaké audioknížce, ale zatím jsem jen kdysi poslouchala Pí a jeho život a v současnosti posloucháme s manželem před spaním Svaté kacíře / to je ale excelentní poslouchání :-)/

        • Konečně Tajemství karet někdo zná. 😉
          No vidíš, a já tu Alici Munro pořád ještě nečetla. Podle toho, co píšeš, to asi bude složitější čtení a na to jsem poslední dobou docela naladěná. Tak snad někdy konečně. 😉
          Audioknihy jsou skvělé, poslouchám je při běhání a před spaním (i když obvykle je do deseti minut po mně – při usínání, ne při běhu). 😀 Svaté kacíře neznám, ale porozhlédnu se. 😉

  2. Lenny napsal:

    Já jsem loni četla tolik skvělých knih, že ani nevím, která z nich byla nejlepší. Patří k tomu nejlepšímu, co jsem vůbec v žitotě přečetla

    – Achilleova píseň (Madeline Millerová)
    – 3 díly Sandmana
    – Město a město (China Mieville)
    – Pí a jeho život
    – Hastrman (Miloš Urban)
    – Cesta (Cormac McCarthy)
    – Dějiny světla (Jan Němec)

    Od Murakamiho jsem zatím četla jen Norské dřevo, ale hned se stal mým oblíbeným spisovatelem. Ráda bych letos stihla dalíš jeho knihu, ale ještě nevím jakou.

    • Díky za tipy na zajímavé čtení. Na Achilleovu píseň a Miévilla se chystám, snad k tomu někdy dojde v té záplavě dalších knih. 😉
      Norské dřevo z Murakamiho tvorby poněkud vybočuje, takže se nenech vyvést z míry při četbě třeba Kafky na pobřeží (to je má nejoblíbenější a moje první přečtená od Murakamiho) nebo Konce světa a Hard-boiled Wonderlandu. Norské dřevo je přece jen na Murakamiho nebývale realistický příběh. 😉

  3. Marek napsal:

    Mo Hyder : Panenka, Pečovatel
    Joe Hill : Rohy
    Hugh Howey : Silo
    Všechny doporučuji 😉

    • Díky za tipy, Marku. Nic z toho jsem ještě nečetla. 😉
      Rohy jsem viděla ve filmové verzi, do Joa Hilla jsem zatím četla jen Vánoční říši a musím říct, že se potatil. 😉

  4. Letos si chci zavést podobný seznam. Měla jsem ho už na gymplu ve čtenářském deníku a na organizaci přečtených knih to bylo úplně nejlepší. V současnosti používám čbdb, ale zdá se mi to nepřehledné. Například si nemůžu vyfiltrovat knihy, které jsem loni přečetla. (Možná to jde, tak hluboce jsem v nastavení zase nepátrala.) Takže vyhlašuji návrat k papíru!

    • Papír je nejlepší. 😉 ČBDB profil mám taky, ale jaksi tam nechodím. Tohle zaznamenávání a hodnocení na internetu se mi osvědčilo spíše u filmů, ale ke knihám se mi to kdovíproč nehodí. Už jsem jim zařídila místečko v diáři, kam budou (doufám) v hojnosti přibývat. 😉

  5. Míša napsal:

    Píšeš, že „smolíš“ diplomku o Murakamim. Mohu se zeptat, co studuješ a kde? Není to takhle náhodou bohemistika? 🙂 Popř. ještě třeba dvouobor s aj? Koukala jsem totiž, že nabízíš i překlady z aj do čj, ale i obráceně (tuším). 🙂

    • Studuju na FF MUNI v Brně magisterský obor Literatura a mezikulturní komunikace. 😉 A bakaláře mám z Anglického a ruského jazyka a literatury. Studuješ něco podobného? 😉

      • Míša napsal:

        Jé! Literatura a mezikulturní komunikace! To se mi moc líbí. Bohužel je jen v Brně. Já bydlím kousek od Prahy a bohužel nemohu dojíždět takovou dálku a zůstávat tam na koleji… Ehm, a stejně se letos chystám teprve na bakalářský obor. Letos totiž maturuji… Ale mám zálusk na FF UK český jazyk a literatura… Angličtina by se mi taky líbila (nebo si to alespoň občas myslím), ale nijak jsem v ní nikdy nevynikala, tak to asi ani nebudu zkoušet, když berou 5% na angličtinu a mezikulturní komunikaci…. Stejně asi upřednostňuji češtinu (což snad nebude na škodu…. i když dnes se člověk bez angličtina neobejde). Nikdy jsem ale ani moc nečetla nic v angličtině. Spíš se snažím nabrat ještě větší slovní zásobu v češtině a pak to třeba využít pro svou tvorbu. 🙂

        • Bohemistika asi není špatná, ale pokud nechceš být akademik, učitelka češtiny nebo pracovat na Akademii věd, doporučuji k tomu přidat ještě něco. Jsem ráda, že mám titul z angličtiny a ruštiny, protože je to pro mě užitečné a něco si tím vydělám, ale Literatura a mezikulturní komunikace už je spíš jen hobby. 😉 Na angličtinu jsem taky šla jako úplná lama, zázrak, že mě vzali, a během těch tří let tě tam vycepují. 😉 Tak dobře vyber a hodně štěstí k maturitě. 😉

          • Míša napsal:

            Já to vidím na práci v nakladatelství, což už vlastně téměř dva roky brigádně praktikuji. Dělám korektury knih, popř. přepisy starších děl do novější češtiny. 🙂
            Děkuji, taky doufám, z maturity mám docela strach. Jsem totiž poměrně nervák. 🙁

          • Míša napsal:

            Popřípadě jako korektorka „na volné noze“ (OSVČ) a spolupracovat s více nakladatelstvími. 🙂 To by se mi líbilo.

            • Tak když už mám praxi, tak je to fajn. Jinak se práce v nakladatelství nehledá snadno. 😉
              Maturity se neboj, pokud se na to připravíš, je to v pohodě. 😉

              • Míša napsal:

                Je to velice fajn. Baví mě to a naplňuje. 🙂 A to máš asi pravdu. A určitě nesmím podcenit maturitní přípravu. 🙂 Ale toho se u sebe nebojím. To já se na to učit budu, protože jinak bych byla ve stresu ještě víc, že to vlastně vážně neumím. To já se bojím tak, že se na to vážně učit budu. 🙂 Ale znám i takové, co se na každý předmět naučili čtyři otázky… A co se nestalo? U každého předmětu si jednu z nich vytáhli. Tomu říkám štěstí… Ale raději to zkoušet nebudu. 😀

          • Míša napsal:

            No, píle je náhodou fajn. Alespoň pak můžeme mít krásný pocit! 🙂 Že ta snaha nebyla marná! 🙂

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.