Co napsat o člověku, který žije věčně s hlavou v oblacích? Mnohé.

 

Já to však zkrátím.

Jmenuji se Markéta Růžičková. Narodila jsem se v parném létě v roce 1989 a už jako malá jsem milovala písmenka. Ještě jsem ani nezačala chodit do první třídy a už ze mě byla knihomolka. A to mi, naštěstí, zůstalo doteď. Knížky zkrátka zbožňuju a nemyslím si, že je lepší způsob, jak si rozšiřovat obzory. Dobrý příběh je pro mě synonymem zábavy, pohody, relaxace, zamyšlení a plodně stráveného času.

Zanedlouho jsem si uvědomila, že ty příběhy nevznikají samy od sebe. Někdo je musí psát. A já hned věděla, že chci být jednou z těch vyvolených. Psát jsem začala záhy do školních sešitů. První výtvory jsem také doprovázela svými vlastními ilustracemi, což už teď nedělám, protože (kupodivu) jsem byla v kreslení daleko zručnější jako dítě.

A jak jsem rostla, měnily se i příběhy, které jsem vyprávěla. Od historek o zvířátkách jsem přešla k čemusi, co by se dalo označit jako hodně špatný dívčí román, poté k mysterióznímu a hororovému žánru (to když mě okouzlil Stephen King), až k mému oblíbenému magickému realismu - jinou nálepku tomu dát neumím.

Miluju fantazii. Myslím, že moje představivost je někdy až moc bujná, ale potřebuju se vyřádit. To je na příbězích skvělé. Tvoříte celé světy se spoustou postav a nic z toho nikde jinde neexistuje, jen ve vaší hlavě. Tvoříte něco z ničeho. A to něco pak můžete předat dál někomu, kdo se stejně jako vy rád na chvíli unikne z reality. 

Tento blog je místem, kde sdílím své zkušenosti, úspěchy i pády s tím cílem, že to třeba bude užitečné i pro jiné. Neustále se učím, hledám, zkouším, pátrám. Jsem samouk a nadšenec.

Kromě toho učím lidi anglicky a užívám si skvělou domácí kávu

Za mnohé vděčím Malému princi, své oblíbené knížce. Malý princ mě naučil mnohé – pečovat o tu svou metaforickou květinu, která je jedinečná a žádná jiná ji nemůže nahradit. Žít ve světě zázraků a radostí, ne vážných lidí, kteří pro samá čísla a údaje nevidí dál než do své peněženky. Být nakažlivě veselá i třeba bez důvodu. Brát věci vždycky z té lepší stránky. Snít a nikdy nepřestat věřit, že i ty nejbláznivější sny se mohou splnit, pokud si za nimi jdete.

 

 

 

Já prostě vždycky chtěla vidět hroznýše polykající slony, a ne klobouk. Taková jsem, budu a chci být. A protože dávám do tohoto blogu velký kus sebe, rozhodně tu nečekejte něco tak přízemního, jako jsou klobouky. Ty sice na první pohled můžou vypadat obyčejně, ale skrývají v sobě něco, co spatříte jen s pomocí své fantazie.

Toliko info pro Vás, ať víte, co očekávat a na co se těšit. Doufám, že se budete na můj blog rádi vracet. Vždy Vás tu ráda uvidím. 🙂

(Jen malá povinná poznámka: Blog, jejímž autorem je Markéta Růžičková, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko .)

Jestli mi chcete cokoli říct – ať už máte postřehy, návrhy k tématům článků, nápady, pochvaly, kritiky, osobní sdělení – nebojte se využít kontaktního formuláře nebo komentářů níže. Vždy uvítám Vaši zpětnou vazbu.

Napište mi

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely vyřešení vašeho dotazu.