Je načase zase poodhalit něco málo z mé velmi sporadické a nepravidelné tvorby. Tentokrát se jedná o hororovou povídku, která vznikla ve workshopu na fóru tvůrčího psaní Reného Nekudy, a jejíž jediné zadání bylo inspirovat se strašidelným obrázkem (přikládám níže). Mou povídku s názvem Na tom se nikdy nic nezmění si můžete přečíst v příspěvku. Přeji příjemně mrazivé počtení. 🙂
S pisálky z fóra o tvůrčím psaní jsme dali hlavy dohromady a přišli s dalším workshopem, tentokrát zadání znělo prostě „fanfiction“. Já si nikdy předtím psaní příběhů z oblíbených literárních světů nevyzkoušela a bylo mi hned jasné, že volba padne na harrypotterovské univerzum. Vždycky jsem dumala nad tím, jak se asi musela cítit Ginny bezprostředně po traumatických událostech Tajemné komnaty (pozor na SPOILERY!) a jak...
Každý rok v létě se já a mí spisovatelští kamarádi z fóra o tvůrčím psaní Reného Nekudy scházíme v Krkonoších na našem oblíbeném místě, chatě Bartoničce. Čerstvý vzduch, skvělá společnost, dobré jídlo a inspirativní konverzace, bez toho by to samozřejmě nešlo. Neopomněli jsme ale ani tradiční workshop, během kterého si na Reného webovkách v Povídkáři vylosoujeme náhodné zadání a pak máme za úkol sepsat povídku. Takže…...
Jsou i větší hrůzy než monstra, příšery pod postelí, vrah číhající za rohem nebo zubař s vrnící vrtačkou. A právě o tom je má hororová povídka s názvem Sběratel duší. Přeji mrazivé počtení. 🙂
Nebýt workshopů, které my pisálci z fóra Reného Nekudy pro sebe pořádáme, asi bych moc povídek nenapsala. Před Vánoci mě opět zachránil Jerry, který navrhl, abychom si vyzkoušeli napsat také nějaké to vánočně laděné dílko a nejlépe rovnou vánoční pohádku, kterou by bylo možné přečíst dětem před spaním. Tak tady je ta moje. 🙂 (P.S. Pokud hledáte...
Už je to dlouho předlouho, co jsem na blogu naposledy publikovala nějakou svou povídku. Důvod je prostý: moc jsem toho nenapsala, a pokud jsem něco přece jen stvořila, nebylo to nic, s čím bych se chtěla chlubit na blogu. Teď to ale napravím, tady je má nejnovější povídka. 🙂
Rok se s rokem sešel a my pisálci z fóra Reného Nekudy jsme se opět sešli na chatě Bartoničce v malebných Krkonoších. Byl to inspirativní víkend plný pohody, dobrého jídla a stejně naladěných lidí. No, asi si to dovedete představit – spousta rozhovorů o čtení, spisovatelích, psaní a tvoření. Prostě paráda. A co je na tom ještě lepší, všichni jsme na Bartoničce něco napsali. Opět jsme...
Ve svém starém psacím stole mám šuplík a v tom šuplíku si schovávám poklady. Jak jste správně uhodli, nenašli byste tam šperky ani nic podobného, jen spoustu popsaných papírů. V tomto příspěvku vás tam nechám nahlédnout a ukážu vám úplně první příběh, který jsem kdy napsala.
Ve dnech 22.-24. srpna proběhl druhý ročník (už brzy) tradičního spisovatelského srazu v Krkonoších. Samozřejmě jsem nemohla chybět, loňský slet členů fóra Reného Nekudy se opravdu vydařil (zvláště co se týče gurmánských požitků a inspirativnosti) a ten letošní jakbysmet. Jako důkaz místo slibů přidávám svou novou krátkou povídku, která vznikla právě na srazu za pomocí Povídkáře.
S touto povídkou jsem se zúčastnila literární soutěže Vidoucí a skončila na 14. místě. MagDr. Černohorská se v ní noří do případu somniaka, člověka závislého na nápojích s magickou příměsí. 😉