Můj rok s příběhy

Na začátku roku jsem si začala psát seznam knih, audioknih a komiksů, které jsem přečetla a poslouchala – moje paměť je totiž značně nespolehlivá a když mě někdo požádá o tip ke čtení, v hlavě mám úplně prázdno. Takže pro tentokrát to  napravuji přehledem toho nejlepšího, s čím jsem se v roce 2014 setkala, a co jsem si z toho odnesla.

1. Objevila jsem Markuse Zusaka. Posel a Zlodějka knih mi otevřely obzory, zejména co se týče neuvěřitelně hravého a nápaditého jazyka, který sice nemusí sedět všem, ale já si v něm libovala. Zusakova tvorba ve mně probouzí chuť vyprávět příběhy, které stojí za to číst, takže v dobách krize vím, po čem sáhnout.

2. Začala jsem číst komiksy. Přelouskala jsem všechny Sandmany od Neila Gaimana, Mause od Arta Spiegelmana, Strážce od Alana Moora, po několikáté mé oblíbené Persepolis od Marjane Satrapi a ještě pár dalších. Jmenované řadím do své topky. Spojení obrázků a vyprávění je úžasné, ráda bych do tajů komiksu pronikla hlouběji.

3. Šťastnou náhodou jsem navázala spolupráci s nakladatelstvím OneHotBook a to mě zásobilo skvělými audioknihami od Petera Maye (Skála a Muž z ostrova Lewis), Gillian Flynnové (Zmizelá a Ostré předměty) a Choderlose de Laclose (Nebezpečné známosti). Všechny můžu doporučit.

4. Přečetla jsem úplně všechno od Haruki Murakamiho a o Haruki Murakamim (nečetla jsem jen ty nejnovější přírůstky: Kroniku ptáčka na klíček a Podivnou knihovnu) . Stále o tvorbě tohoto autora smolím diplomku. Musím říct, že jsem si Murakamiho předtím užívala víc, teď už se mi značně přejedl. Znáte to, když musíte, ztrácí to kouzlo…

5. Carlos Ruiz Zafón mi v románu Stín větru připomněl krásy Barcelony a opředl ji tajemstvím, mlhou a osudovými příběhy.

6. Khaled Hosseini mi zase v A hory odpověděly ukázal, že i zdánlivě jednoduché a tradiční zápletky mohou mít neopakovatelné kouzlo a naučil mě, že vše závisí na postavách – jestli jsou „živé“, pak je živý i příběh.

7. Nevydržela jsem to bez Johna Greena a musela si Papírová města přečíst v originále dlouho předtím, než vyšly v českém překladu. Nejsou to Hvězdy nám nepřály, ale pořád je to Green a v dobré formě. Vyhlížím film.

8. Neil Gaiman mně umožnil ponořit se do nostalgického Oceánu na konci uličky, který jsem zhltla jako malinu. Pořád si sice s Gaimanem moc nesedíme v dialozích, ale miluju, když mě dokáže přenést někam jinam a já zapomenu na svět okolo. A zbožňuju ho ještě víc kvůli tomu, že objevil Susannu Clarkovou a pomohl jí dostat můj milovaný román Jonathan Strange a pan Norrell na pulty knihkupectví.

9. A nesmí chybět ani inspirativní Ukaž, co děláš od Austina Kleona, která je potřebnou tvůrčí vzpruhou, řádně mě nakopla a vlila mi novou energii do žil.

A co vy? Jaké knihy vás tento rok dostaly? 😉