Obvykle se literárních soutěží neúčastním, protože jsem doposud nebyla schopná povídku dopsat do stanoveného data. V případě Hledá se autor bestselleru se mi to ale konečně podařilo a několikanásobně se mi to vrátilo. To, do čeho se člověku moc nechce, mu nakonec jen a jen prospěje. Podrobněji o tomto zápolení v článku.
Tak. Konečně se mi podařilo dostat se do kurzu tvůrčího psaní, a navíc vedeného synem básníka Egona Bondyho a brněnským akademikem Zbyňkem Fišerem. Těšila jsem se jako malá, je to přeci poprvé, co nebudu tvořit sama zalezlá někde v koutku. Je to poprvé, co jdu takříkajíc s kůží na trh. A dobře dělám.
Příběhy jsou všude okolo nás. O některých z nich víme, máme je přece přímo před očima – filmy, knihy, počítačové hry, divadlo či naše vlastní životy. Ale některé nám zůstávají skryté – nejen proto, že pro člověka není možné pojmout každičký příběh, který kdy byl, je a bude vyprávěn, ale také proto, že jsme k některým zkrátka slepí. Ani...
Znáte to, když se děje něco špatného, jen málokdy si přiznáme, že si za to můžeme sami. Vždycky za to můžou ti nahoře, ti mocní, ti byrokratové, ti podezřelí muži v černém, co se vozí ve velkých nablýskaných kárách s kouřovými skly. Prostě za vším stojí konspirace a i když jsou některé z teorií, slušně řečeno, značně přitažené za vlasy, neubráníme se pocitu...
Hráli jste někdy adventuru? Možná ne, možná ano. Určitě si ale pamatujete starodávné Tajemství oslího ostrova (nyní jako freeware). Tenkrát, kdy ta hra byla in, byly počítače ještě zažloutlé a zoufale pomalé. Ach ta nostalgie. I ty adventury jsou dnes zastaralé a prý je to dávno mrtvý žánr. Já ho ale hodlám udržet při životě, jak nejdéle to půjde. Adventury...
Múza je někdy dost zákeřná záležitost. V zásadě platí, že když máte ideální podmínky k tvorbě, stávkuje, a naopak když nemáte čas/energii/počítač u sebe, náhle vás zaplaví spousta objevných myšlenek a nápadů. Jako by se vám snad vysmívala. A největší legraci si z vás dělá, když vás vzbudí uprostřed noci a vám nezbývá nic jiného, než rozlepit víčka a poloslepě si vše naškrábat do zápisníku.
Na spisovatelích jako hlavních hrdinech filmů něco je. Nebo je to naopak a filmy se spisovateli v hlavní roli jsou prostě neodolatelné? Prsty v tom má taky fakt, že jsem aspirující pisálek. Proto pokaždé, když se objeví nějaký spisovatelský film, ať už nenápadný nebo plný hollywoodských hvězd, zbystřím pozornost. Jsou inspirativní, poodkrývají něco ze života kreativních jedinců, jejich...
Když jsem nahlédla do své knihovny (kde mám mimochodem sbírku mých nejoblíbenějších kousků) došlo mi, že všechny ty knihy mi nějakým způsobem zlomily srdce. To mě vedlo k otázce: je mezi tím nějaká spojitost, je to náhoda nebo je to jen mnou?
O spisovatelích se toho už napovídalo mnohé. Někdy jsou to podivíni s výstředními zvyky, jindy naprostí introverti, nebo zase nestoudní exhibicionisté. Představa, že většina spisovatelů buď holduje alkoholu, bere drogy nebo případně obojí, je dnes už naštěstí překonaná. Ale i tak spisovatelské řemeslo zůstává zahaleno tajemstvím nebo také rouškou různých podivností a zvláštností.
V jednom z předchozích článků jsem se zamýšlela nad výhodami a nevýhodami spontánnosti a plánování v tvůrčím psaní. Tenhle článek ale nabízí trochu jiný pohled. Když jsem včera datlovala do počítače svých obvyklých 1700 slov, došlo mi, že chvílemi upadám do zvláštního tranzu a když se pak „proberu“, mám před sebou dlouhý odstavec naprosto spontánních slov a vět. Navíc shlédnutí filmové adaptace románu Jacka Kerouacka...