O kouzlu spontánní prózy

V jednom z předchozích článků jsem se zamýšlela nad výhodami a nevýhodami spontánnosti a plánování v tvůrčím psaní. Tenhle článek ale nabízí trochu jiný pohled. Když jsem včera datlovala do počítače svých obvyklých 1700 slov, došlo mi, že chvílemi upadám do zvláštního tranzu a když se pak „proberu“, mám před sebou dlouhý odstavec naprosto spontánních slov a vět. Navíc shlédnutí filmové adaptace románu Jacka Kerouacka Na cestě mě jen utvrdilo v tom, že na tom tvořivém gejzíru je něco kouzelného.

Spontánní próza, to je především Jack Kerouac. Jeho román Na cestě vznikl tak, že si spisovatel opatřil několik desítek metrů dlouhou roli papíru, vložil ji do psacího stroje, aby se nemusel zdržovat vyměňováním papíru a psal a psal a psal. Kniha byla hotová během tří týdnů, na vydání ale musela čekat celých šest let, protože Kerouac odmítal změnit na ní byť jedinou čárku. Ani se mu nedivím – jako by musel změnit sám sebe.

Líbí se mi Kerouacův citát: „Jednou najdu ta správná slova, a ta budou prostá.“ Začínám chápat, co tím myslel. Někdy slova prostě nestačí, když se snažíte zachytit své myšlenky co nejpřesněji. Mívám pocit, že mi něco uniká, a snažím se to popsat spoustou jiných slov, i když vím, že by stačilo jedno jediné, to správné. Nejlépe se mi to slovo hledá právě prostřednictvím spontánního psaní, ačkoli cítím, že kolem něj jen kroužím, sice blízko, ale pořád se ho nemůžu dotknout.

Na psaní mě baví nejvíc asi svoboda vyjádření. Prostě psát, psát, co vám přijde na mysl a žít několik životů zároveň. Jsou to životy a jejich zvraty, které byste nejspíš nezažili, kdyby nebylo rodících se světů ve vaší hlavě a těch pavučin příběhů, které se navzájem proplétají a stávají se skutečnými. Spontánní psaní je pro mě nejvyšší formou této tvůrčí svobody – náhle se ztratím v toku svých hluboce osobních myšlenek, ve svém podvědomí. Nic není tak osvobozující jako právě tohle.

Co si myslíte o spontánní próze? Už jste ji někdy vyzkoušeli? 😉

 

Markéta Růžičková
Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)
Komentáře
  1. Ján K. napsal:

    Je to veľmi zaujímavý spôsob písania. Veľmi sa mi osvedčil.

  2. A.S. napsal:

    Spontánní prózu znám moc dobře, vlastně tak vzniká většina mých povídek. Příliš často prózu nepíši, ale když už jednou začnu, slova a věty a odstavce se přede mnou odvíjí překvapivě rychle. Je to velmi osvobozující a uvolňující pocit, nemyslíš? Obzvláště když si pak ono dílo za určitou dobu přečtu a znovu se v duchu přenesu do doby, kdy jsem ho psala 🙂

    • Přesně tak, to je na tom nejlepší – ta tvůrčí svoboda. V tu chvíli je ti jedno, jestli to, co píšeš, za něco stojí. Prostě píšeš a ten text pak má zvláštní význam. 😉

  3. Jillian napsal:

    Spontánní próza. Svým způsobem by se tak dalo nazvat to, co praktikuju pravidelně každý večer 🙂 Chápu, co tě na tom fascinuje:)

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.