Podivné zvyky pánů spisovatelů

O spisovatelích se toho už napovídalo mnohé. Někdy jsou to podivíni s výstředními zvyky, jindy naprostí introverti, nebo zase nestoudní exhibicionisté. Představa, že většina spisovatelů buď holduje alkoholu, bere drogy nebo případně obojí, je dnes už naštěstí překonaná. Ale i tak spisovatelské řemeslo zůstává zahaleno tajemstvím nebo také rouškou různých podivností a zvláštností. Věděli jste, například, že:

  • Truman Capote psal vleže, v jedné ruce držel sklenku sherry (nebo šálek kávy, pokud se potřeboval udržet vzhůru) a v druhé pero? Sám sebe popsal jako „horizontálního autora“.
  • Vladimír Nabokov napsal většinu svých románů na kartotékové lístky o rozměru7,5 x 12,5 centimetrů, které  secvaknul kancelářskou sponkou poté, co je zpřeházel a vytvořil z nich celistvý příběh? A bez ostře ořezané tužky s gumou na konci se prý také neobešel.
  • Ernest Hemingway psával ve stoje? Opíral se lokty o stůl a ťukal na psacím stroji svých obvyklých 500 slov denně.
  • Mary Shelley, autorka Frankensteina, měla jako domácího mazlíčka hroznýše královského a při psaní ho nechala, aby se jí plazil po ramenou? Když začal být neklidný, přestala psát.
  • anglický romantický básník William Wordsworth recitoval své básně psovi? Když se psíkovi něco nelíbilo a zaštěkal, autor báseń přepsal.
  • James Joyce se rád soustředil na každičké slovo a často se mu stávalo, že na konci dne měl napsané pouhé tři věty?
  • Marcel Proust psal v posteli a nikde jinde?
  • Franz Kafka, který byl zvyklý pracovat ve 12-ti hodinových směnách, nemohl začít psát dřív než v 11 hodin večer? Prý pracoval až do tří nebo dokonce do šesti do rána.
  • Victor Hugo rád psal nahý?

Proti tomu můj obří hrnek čaje, zabalení se do županu, nahřívací polštářek za krk, hašlerky a filmová hudba působí opravdu nevinně a naprosto normálně. 🙂

A co vy? Máte nějaký ujetý zvyk, když píšete? 😉

 

Markéta Růžičková
Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)
Komentáře
  1. René Nekuda napsal:

    Kdosi skládal básně během jízdy na koni – těch „úchylek“ je mnohem víc a tohle je moc zajímavý seznam. Palec nahoru! 😉

  2. Michal Klimek napsal:

    Dříve jsem podmínkám, za kterých píšu, nevěnoval příliš pozornosti; v poslední době si však všímám, že se mi nejlépe píše v absolutním klidu a tichu, k tomu nějaký ten soundtrack a jde to samo 🙂
    PS: Horký šálek bílého čaje je jako studna inspirace 🙂

  3. Jitka napsal:

    Ujeté zvyky vyloženě nemám, vlastně ani zvyky všeobecně moc ne. Nejraději píšu na chalupě u kamen 🙂 Miluju praskání dřeva a čaj, který nikdy nevystydne. Bohužel ale takhle nemám možnost pracovat moc často. Teď, co žiju v Praze, to je docela z ruky.
    Taky velice ráda píšu v čajovnách, ale jsem schopná vytáhnout klidně notebook v hospodě, když přítomní kamarádi začínají být už v mírně podnapilém stavu a kdy rozhovor s nimi ztratí smysl 🙂

    • Hmm, chalupa u kamen zní inspirativně. A mám chuť se sbalit a vyrazit do nejbližší čajovny. Ta vůně čaje a svíček a meditativní hudba, to je balzám pro duši i fantazii. 😉
      To v té hospodě je dobrý nápad. I když na mě by se asi všichni sesypali a ptali by se, co to blázním. Nejspíš bych asi neměla klid. 😀

Napsat komentář: Michal Klimek Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.