Na blogu Write to Done, kam si občas chodím pro inspiraci nebo nápady, se objevil článek o tom, jak ze sebe udělat vysoce produktivního spisovatele. Já vím, je to pořád dokola, tyhle návody. Můžete se jimi snadno nechat zlákat z cesty, což je docela paradox. Stačí jen číst jeden návod za druhým a říkat si, že se z toho něco...
Ve čtvrté vlaštovce ze série o rutině známých spisovatelů si posvítím na Charlese Bukowskiho, který bude svým rebelantským přístupem odporovat přísné sebekázni Haruki Murakamiho (jemuž jsem se věnovala v tomto seriálu jako prvnímu).
Není spisovatel jako spisovatel. Někdo si představí potem páchnoucího profesora v obleku podivné barvy a s pleší na hlavě, někdo zase bohémského podivína s mastnými vlasy. Věřte nebo ne, mezi spisovateli se najdou naprosto normální jedinci, kvůli kterým byste se v davu neohlédli, ale těch tenhle článek nebude. Posbírala jsem druhou várku zvláštních zvyků, bez kterých by se slavní psavci...
Každý z nás má své rituály, které s oblibou praktikujeme při psaní. Někdo si udělá pořádný hrnek kafe nebo čaje, jiný zase zapne hudbu. Mnozí rádi píší o samotě, zavření někde ve své pracovně či pokoji, aby se mohli zcela ponořit do příběhu, a ti ostatní vyhledávají veřejná místa jako kavárny nebo třeba posluchárny na vysokých školách. Vždy je ale inspirativní...
O spisovatelích se toho už napovídalo mnohé. Někdy jsou to podivíni s výstředními zvyky, jindy naprostí introverti, nebo zase nestoudní exhibicionisté. Představa, že většina spisovatelů buď holduje alkoholu, bere drogy nebo případně obojí, je dnes už naštěstí překonaná. Ale i tak spisovatelské řemeslo zůstává zahaleno tajemstvím nebo také rouškou různých podivností a zvláštností.