Podivné zvyky pánů spisovatelů
O spisovatelích se toho už napovídalo mnohé. Někdy jsou to podivíni s výstředními zvyky, jindy naprostí introverti, nebo zase nestoudní exhibicionisté. Představa, že většina spisovatelů buď holduje alkoholu, bere drogy nebo případně obojí, je dnes už naštěstí překonaná. Ale i tak spisovatelské řemeslo zůstává zahaleno tajemstvím nebo také rouškou různých podivností a zvláštností. Věděli jste, například, že:
- Truman Capote psal vleže, v jedné ruce držel sklenku sherry (nebo šálek kávy, pokud se potřeboval udržet vzhůru) a v druhé pero? Sám sebe popsal jako „horizontálního autora“.
- Vladimír Nabokov napsal většinu svých románů na kartotékové lístky o rozměru7,5 x 12,5 centimetrů, které secvaknul kancelářskou sponkou poté, co je zpřeházel a vytvořil z nich celistvý příběh? A bez ostře ořezané tužky s gumou na konci se prý také neobešel.
- Ernest Hemingway psával ve stoje? Opíral se lokty o stůl a ťukal na psacím stroji svých obvyklých 500 slov denně.
- Mary Shelley, autorka Frankensteina, měla jako domácího mazlíčka hroznýše královského a při psaní ho nechala, aby se jí plazil po ramenou? Když začal být neklidný, přestala psát.
- anglický romantický básník William Wordsworth recitoval své básně psovi? Když se psíkovi něco nelíbilo a zaštěkal, autor báseń přepsal.
- James Joyce se rád soustředil na každičké slovo a často se mu stávalo, že na konci dne měl napsané pouhé tři věty?
- Marcel Proust psal v posteli a nikde jinde?
- Franz Kafka, který byl zvyklý pracovat ve 12-ti hodinových směnách, nemohl začít psát dřív než v 11 hodin večer? Prý pracoval až do tří nebo dokonce do šesti do rána.
- Victor Hugo rád psal nahý?
Proti tomu můj obří hrnek čaje, zabalení se do županu, nahřívací polštářek za krk, hašlerky a filmová hudba působí opravdu nevinně a naprosto normálně. 🙂
A co vy? Máte nějaký ujetý zvyk, když píšete? 😉
Komentáře
Kdosi skládal básně během jízdy na koni – těch „úchylek“ je mnohem víc a tohle je moc zajímavý seznam. Palec nahoru! 😉
Díky za komentář. Ještě jsem našla, že Ezra Pound dýchal při psaní výhradně ústy, a já si vůbec nedokážu vysvětlit, jaký k tomu mohl mít důvod. 😉
Dříve jsem podmínkám, za kterých píšu, nevěnoval příliš pozornosti; v poslední době si však všímám, že se mi nejlépe píše v absolutním klidu a tichu, k tomu nějaký ten soundtrack a jde to samo 🙂
PS: Horký šálek bílého čaje je jako studna inspirace 🙂
Bez čaje bych taky nenapsala ani slovo. Někdy během psaní vypiju klidně dva litry. 😉
Ujeté zvyky vyloženě nemám, vlastně ani zvyky všeobecně moc ne. Nejraději píšu na chalupě u kamen 🙂 Miluju praskání dřeva a čaj, který nikdy nevystydne. Bohužel ale takhle nemám možnost pracovat moc často. Teď, co žiju v Praze, to je docela z ruky.
Taky velice ráda píšu v čajovnách, ale jsem schopná vytáhnout klidně notebook v hospodě, když přítomní kamarádi začínají být už v mírně podnapilém stavu a kdy rozhovor s nimi ztratí smysl 🙂
Hmm, chalupa u kamen zní inspirativně. A mám chuť se sbalit a vyrazit do nejbližší čajovny. Ta vůně čaje a svíček a meditativní hudba, to je balzám pro duši i fantazii. 😉
To v té hospodě je dobrý nápad. I když na mě by se asi všichni sesypali a ptali by se, co to blázním. Nejspíš bych asi neměla klid. 😀