Tři moudra o kreativitě
Co je to kreativita? Jak funguje? Dá se nějak uchopit? A jestli ano, jak? Pravděpodobně slovy, ale i tak to není jednoduchý úkol. Je to jako definovat štěstí nebo lásku. Něco tak abstraktního, co má tisíce podob, se těm správným slovům rádo vyhýbá. Možná právě proto existují spousty citátů a výroků, ve kterých tvořiví lidé popisují svou zkušenost s kreativitou. V tomto článku vám představím tři z nich.
Moje chabá definice kreativity by zněla asi takto: Kreativita je, když se vytváří něco z ničeho. Někdy pracuje pro vás, někdy proti vám. Je neviditelná a přesto cítíte její přítomnost. Přináší do života radost, dětskou hravost, nadšení z tvorby. Jejím hnacím motorem je zvědavost. Dokáže vás pohltit anebo zanechat na holičkách. Nejde ji násilím přinutit ke spolupráci, je trochu jako voda – na chvíli ji trochu naberete, ale čím víc ji chcete udržet, tím rychleji vám protéká mezi prsty…
Ale myslím, že bude lepší, když ke slovu pustím osoby povolanější, než jsem já. Co si představí spisovatel Ray Bradbury pod pojmem kreativita? Především krocení racionality. Jako spisovatel měl ke svému psaní velmi citový a hluboký vztah, což mě nikdy nepřestane překvapovat, ani inspirovat.
Intelekt představuje pro kreativitu velké nebezpečí, protože začnete hledat logická vysvětlení, místo abyste se drželi vaší vlastní podstaty – kdo jste, čím jste, kým chcete být. Už dvacet pět let mám nad svým psacím strojem vzkaz a ten říká: „Nepřemýšlej!“. Nad psacím strojem nesmíte nikdy přemýšlet, musíte cítit. Váš intelekt v těch emocích stejně je. Nejhorší věc, kterou můžete udělat, je lhát – můžete si vytvářet důvody, které nejsou upřímné k tomu, co děláte. Čeho se jako tvořivý člověk snažíte docílit, je překvapit sama sebe – zjistit, kdo doopravdy jste, pokusit se nelhat, pokusit se říkat pořád pravdu. A jediný způsob, jak to udělat, je, že budete aktivní, emocionální a dostanete to ze sebe.
Americká spisovatelka Maya Angelou jako mistryně slova hovoří o kreativitě v tomto krásném citátu:
Kreativita nebo talent jsou jako elektřina něco, čemu nerozumím, ale také něco, co jsem schopná používat. Zatímco elektřina zůstává záhadou, vím, že ji můžu zapnout a rozsvítit třeba katedrálu nebo synagogu nebo operační sál a použít ji k záchraně života. Nebo s ní taky můžu někoho zabít elektrickým proudem. Stejně jako elektřina nevyžaduje kreativita žádná opodstatnění. Můžu ji použít produktivně nebo destruktivně. Důležité je použít ji. Nelze ji vyplýtvat. Čím víc jí používáte, tím víc jí máte.
I Ernest Hemingway to vystihl skvěle, stručně a výstižně, jak bylo jeho zvykem:
Jde o to stát se mistrem a ve svém věku mít kuráž dělat to, co dělají děti, když ještě nemají o ničem ani ponětí.
A co Vy? Jak vnímáte kreativitu? Dokážete ji uchopit slovy? A který z citátů vás nejvíce oslovil? 😉
Kreativita má podle mě hodně blízko ke slovu originalita. Je to pohlížení na svět trochu jinými očima/ušima/nosama a jejich ztvárnění do reálného světa. Ani bych neřekl, že třeba vytváří něco z ničeho, protože kreativita může být vyvolána nějakým podnětem.
Každopádně to je něco, co nebude nikdy přesně definováno, alespoň dokud se vlády nad námi nechopí armáda agresivních, vyšinutých robotů.
Pryč s roboty! Možná že právě nějakou přesnou encyklopedickou definicí by kreativita ztratila svoje kouzlo, stejně jako spousta dalších zajímavých věcí, které si vzala na paškál akademická půda. 😀
Díky za připomenutí originality, tu jsem jaksi opomenula zmínit. 😉