Sliby se mají plnit, a tak Vám představuji svůj ebook s příznačným názvem Nepíšu, protože… aneb jak překonat sám sebe a konečně začít psát. Co se v něm dočtete a jak Vám může být užitečný?
V předchozím článku jsem slíbila, že Vám představím svůj Manifest spisovatele, a v tomhle příspěvku tak činím.
Už jsem se tu rozepisovala o tom, že přestat vymýšlet stále nové nápady či zatočit s výmluvami je neskutečně těžké. Mnohem jednodušší je přece nepsat, než psát. Je to jako před skokem z vysoké věže do vody – chce to přípravu, spoustu odvahy, ale hlavně se odrazit a vrhnout se do toho. Jenže ne každý tohle dokáže. Naštěstí má tahle mince...
Při čtení se s nimi setkáváme pořád dokola. Jsou téměř v každé knize, skoro jako by bylo pro spisovatele povinné je do ní zahrnout, aby měl šanci uspět. Když se někde objevila poprvé, čtenář uznale pokýval hlavou a nadšeně chválil um spisovatelův. Dnes se ale přemnožila a my už je ani nebereme na vědomí nebo nám můžou lézt pořádně krkem. O čem...
Každý z nás má své rituály, které s oblibou praktikujeme při psaní. Někdo si udělá pořádný hrnek kafe nebo čaje, jiný zase zapne hudbu. Mnozí rádi píší o samotě, zavření někde ve své pracovně či pokoji, aby se mohli zcela ponořit do příběhu, a ti ostatní vyhledávají veřejná místa jako kavárny nebo třeba posluchárny na vysokých školách. Vždy je ale inspirativní...
Některé příběhy nás doprovází celý život, protože mají něco, co jiným chybí. Některé jsou zkrátka obyčejné a jiné zase milujeme natolik, že se k nim neustále vracíme a pamatujeme si každičký detail. Čím to je? Zamyslela jsem se nad touhle otázkou a vzniklo z toho video, které najdete uvnitř článku.
Nápadů míváme nepočítaně, kolik z nich ale doopravdy dotáhneme k realizaci? Jenom naprosté minimum, bohužel. Z vlastní zkušenosti vím, že sršet inspirací nestačí. Často se mi stává, že v noci nespím, protože se mi v hlavě rodí jeden objevný nápad za druhým a nemůžu se zastavit. Vše si zapíšu do zápisníku a teprve až se úplně vyčerpám (jak fyzicky, tak mentálně), konečně usnu....
Už jste někdy měli spisovatelský blok? Jestli ano, víte, že to není nic příjemného, když je vaší největší touhou psát a právě to vám nejde. Naštěstí žijeme v době, kdy každý problém má své řešení, tak jsem zapátrala ve vodách internetu a zjistila, jak se s blokem vypořádávají slavní spisovatelé.
Když jsem psala článek o těch nejlepších spisovatelských filmech roku 2012, nějakým záhadným řízením osudu jsem úplně zapomněla na ten, který se mi líbil ze všech nejvíc. Už jste viděli Půlnoc v Paříži od Woodyho Allena?
Soucítím s literárními hrdiny. Už vás někdy napadlo, jak to ti chudáci mají těžké? Mocný spisovatel s tužkou v ruce či s prsty na klávesnici nelítostně určuje jejich osud a oni s tím nemůžou vůbec nic udělat. Nechává je padnout na úplné dno, ztratit všechno včetně sebe sama a pak je bez výčitek svědomí sleduje, jak se v tom plácají. Útěchou jim může být snad...