Mám nápad. Tak trochu. Co s tím? I.

Někdy se mi stává, že mám nápad, který ale netvoří zápletku, spíše jen její (obvykle ne nosnou) část. Ta myšlenka se mi líbí, nechci se jí vzdát, ale jen stěží kolem ní vymýšlím něco smysluplného. Chybí mi konflikt. Co s tím?

Co když vás napadne, kde by se váš příběh měl odehrávat, ale už nevíte, co by se tam mělo odehrát? Nebo vás napadla skvělá situace, kterou by stálo za to rozehrát, ale pak nemáte ponětí co dál? A co když se vám v hlavě zrodí zajímavá postava, ale neznáte její příběh? Možná vám pomůže série několika článků, které chystám. V prvním článku se podíváme na…

Nápady na umístění příběhu

Nápady na zápletku někdy vznikají z umístění příběhu. Strašidelný dům, kolonie na Marsu, kavárna v Paříži… Chcete do nich zasadit své vyprávění, protože vás inspirují a lákají, ale jaksi vám chybí konflikt. Říkáte si, jak by bylo skvělé, kdyby se váš příběh odehrával právě na tomto místě, ale jak sami dobře víte, místo samotné rozhodně nestačí. 

Zkuste odpovědět na následující čtyři otázky:

  • Jaká nebezpečí může dané místo skrývat? (Duchové ve strašidelném domě se chtějí pomstít svou smrt.)
  • S jakými problémy či komplikacemi se obvykle na takovém místě setkáváme? (Místní teenagery ten dům láká, je jen otázkou času, kdy někoho z nich napadne tam v noci přespat. A pak se nic dobrého dít určitě nebude.)
  • Stala se na podobném místě nějaká katastrofa? (Před sto lety se tam stala ohavná vražda a vrah nebyl nikdy potrestán.)
  • Jak by někdo mohl takové prostředí využít ke svému prospěchu? (Zločinec na útěku před policií by zde rád přespal a pro jednou měl střechu nad hlavou.)

Možná se vám zdá, že tyhle čtyři otázky jsou poněkud dramatické či katastrofické. To je však účel, protože dobrý příběh vždycky hází hrdinům klacky pod nohy a nic jim nedá zadarmo. Třeba právě odpovědí na některou z těchto otázek objevíte svou budoucí zápletku. Vaše postava bude mít najednou napilno s řešením problémů a komplikací, místo aby na onom místě, které vás láká k prozkoumání, nečinně postávala a vy jen popisovali, jak to tam vypadá.

Příklady, které uvádím pro inspiraci v závorkách, nejsou zrovna originální, ale poslouží alespoň pro představu. Strašidelný dům už není pouze místem, ale dějištěm příběhu. Najednou vám tam přespává zločinec a pomstychtiví duchové už se na něj chystají. A co třeba přivést na scénu ještě nějaké zvědavé teenagery? Co se stane pak? Nebo co třeba psát o policistech, kteří vystopují zločince do strašidelného domu, kde se před pár lety ztratilo několik místních teenagerů?

A co vy? Potýkali jste se někdy s podobným problémem? Jak jste ho vyřešili? 😉

 

Markéta Růžičková
Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)
Komentáře
  1. Jerrymungo napsal:

    Páni, tohle se mi stává docela pravidelně. Najednou mi bleskne dobrý nápad hlavou, ale co dál? Nejprve si ho poznamenat a pak, nějak ho obalit masem, učinit z nápadu příběh. Obvykle před spaním si ten nápad převaluji v hlavě, zkouším, co k němu naroubovat a jak pokračovat dál. Taková věc v hlavě zraje hodně dlouo, ale pak to praskne a povídka je za hodinu hotová. V každém případě, i tyhle čtyři otázky jsou neobvykle inspirativní.

    • Dostat nápad je jednoduché, ale přetavit ho ve funkční příběh už je oříšek. Zrovna včera jsem nemohla spát, jak se mi pořád něco převalovalo v hlavě. 😉 Tak snad otázky pomohou. 😉

  2. Melanie napsal:

    Jo, přesně tohle moc dobře znám 😀 Nemusí to být ani zajímavá situace nebo postava, kolikrát postačí nějaká věta nebo rozhovor.

    • Inspirace je zkrátka všude. Udělat z toho ale funkční příběh není mnohdy jednoduché. 🙂 A náhodně zaslechnuté rozhovory někdy stojí za to. Nedávno jsem potkala paní, která si povídala se psem a předstírala, že jí ten pes odpovídá. Inspirativní. 😀

      • Melanie napsal:

        Já si ani nevzpomenu, kdy mě naposledy inspiroval nějaký rozhovor na ulici, ale v poslední době mě políbila Múza (obvykle tomu říkám „Múza mě praštila klackem přes oči“, ale „polibek Múzy“ je kratší :D) při sledování jednoho klipu (dovolím si hodit odkaz: http://www.youtube.com/watch?v=49tpIMDy9BE), a furt otravuje, že by z toho mohla být povídka, ale pořád tak trochu nevím, jak do toho 😀

  3. Andrea napsal:

    Tak u mě je to přesně naopak. Mě napadne vždycky jen zápletka, a zbytek tak nějak ne a ne přijít. Už půl roku se takhle morduju s příběhem, který má úžasnou zápletku, ale okolí, další postavy a ostatní věci potřebné k tvorbě prostě nemám.

    • Tak třeba napíšu článek i o tvém problému. Taky ho mívám. 😉 Poslední dobou mi pomohla rada, kterou jsem někde zaslechla: Buduj příběh do hloubky, ne do šířky. 😉

      • Andrea napsal:

        Tak toto je velmi dobře mířená rada :). Každopádně ta pranice při psaní příběhu je někdy dost vyčerpávající 😀

Napsat komentář: Markéta Růžičková Zrušit odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.