Interview s čarodějnicí z Perníkové chaloupky

Na fóru nejen o tvůrčím psaní, které myšlenkově pohání René Nekuda, se uskutečnil vůbec první workshop. Jeho tématem byly pohádky naruby a účastníci měli za úkol podívat se na známé příběhy z pohádek z pohledu některé z vedlejších postav. Dávám sem k přečtení svůj výtvor, který vám odhalí, jak to bylo s Jeníčkem a Mařenkou doopravdy. 😉 Více o workshopu a ostatní příspěvky si můžete přečíst zde. 

INTERVIEW S ČARODĚJNICÍ Z PERNÍKOVÉ CHALOUPKY

napsala Jasmína Jestřábová, redaktorka týdeníku Bajaja

Před dvěma týdny otřásl Říší pohádek případ dvou dětí, sirotků Jeníčka a Mařenky, kteří podlehli všeobecně převládajícímu sociálnímu stereotypu. Nepochopili zcela úmysly čarodějnice (řečená dáma si přeje zůstat v anonymitě), bytem v Perníkové chaloupce, a ošklivě jí ublížili. Měla jsem tu čest přijmout čarodějčino pozvání a o šokujících událostech si s ní pohovořit. Čtěte exkluzivní rozhovor.

Vy a já vlastně nejsme tak rozdílné…

Nevim, jak vy, slečinko, ale já těch rozdílů vidim hodně. Vy si třeba žijete ve velkým betonovým městě, žádný bláto a tak. Máte všecko po ruce, no a já musim přemlouvat svý starý koště, aby vůbec vystrčilo násadu z baráku. Taky žiju v chatičce z cukru, že jo.

Jestli tadle vaše otázka směřuje k právům menšin, nebo jak tomu vznešeně říkáte, můžu vám povědět jedno. Vy a my prostě nikdy nebudem žít spolu, jenom vedle sebe. Tak to vždycky bylo a bude.

Narážíte na váš incident s Jeníčkem a Mařenkou?

To je jenom jeden z důkazů, že je to takříkajíc v pytli.

Můžete nám tedy říct, jak to bylo ve skutečnosti? Určitě jste už slyšela verzi těch dvou dětí.

Sice neumim číst, ale slyšela sem dost. No pěkně mě to namíchlo. Nejdřív mě ti dva spratci málem spálí na troud, a pak o tom všem ještě vykládají pohádky!

Takže, zrovna sem zpracovávala pec, aby netrucovala, když sem zaslechla jejich hlasy. Hned mi bylo jasný, že se zas někomu ztratily děcka, to se tady stává pořád. A tak sem je pozvala dovnitř a nabídla jim trochu guláše z čarovnejch hříbků. Jenže to voni ne, voni radši perníček. V žádnym případě, povídám jim, to je můj barák, ten se jíst nebude.

To je pochopitelné. Jak Jeníček s Mařenkou reagovali?

Byli to pěkně rozmazlení haranti, to vám řeknu. Začali mi tam vyvádět, že prý chcou perníček, protože v mým guláši plavou divný zelený houby. Taková lahůdka, chápete to?

A tak sem jim řekla, že v tom se asi neshodnem, ale že je můžu ubytovat přes noc a ráno jim ukázat cestu zpátky. Přece bych ty děcka nenechala samotný bloudit takhle potmě, že jo?

Ukázala sem Jeníčkovi, kde je komůrka a kde si mají ustlat, a pak řekla Mařence, že esli mi pomůže, ukuchtim aspoň krupičnou kaši. A vona teda že jo. Daly sme se do toho, když sem najednou zaslechla ty divný zvuky.

Teď přijde ta ošklivá část, že?

Jo, docela se to zvrtlo, to vam povim. Vejdu do komůrky a vidim Jeníčka, jak si tam klidně loupe perníček. Papuli měl celou vod drobků, představte si tu drzost! Pochopitelně mě to pěkně nakrklo. Vzala sem koště a chystala se ty dva nevděčníky vyhnat ze svý chaloupky, když začali strašlivě ječet a vřískat. Moc sem jim teda nerozuměla.

Podle svých výpovědí prý volali o pomoc a křičeli: „Ona nás chce sníst!“

Sím vás, kdo to kdy slyšel, aby čarodějnice jedly děcka? A navíc zkažený? No každopádně sem se ani nenadála, dostala sem něčím po hlavě a ocitla se svázaná a s roubíkem v puse. Posadili mě na lopatu a ta zatracená pec jak na potvoru fungovala! Normálně ji musíte podplatit, chápete? Jenže předtím, než ti dva vtrhli do mýho bejváčku, sem ji asi dostatečně podnítila k práci. No a jasně že se děcka vůbec nerozpakovaly mě do tý pece šoupnout!

To muselo být strašné… Jste tu ale pořád s námi. Jak je to možné?

No sem přece čarodějka, jen tak spálit se nenechám! Než sem se ale stačila vzpamatovat a odříkat chladivý zaklínadlo, pěkně mě to sežehlo. A to ani nemluvim o šoku, potupě, zklamání a ztracenejch nadějích, zesměšnění a taky ztrátě mý pěstěný kštice. Předtim sem byla docela kost. A co je ze mě teď, hm?

Tak takhle to tedy bylo. Chystáte se teď na svou obhajobu podniknout nějaké kroky?

K soudu to nepohrnu, stejně sou to děcka, na ty nic nezmůžu. Ale ráda bych jim způsobila aspoň pár fakt ošklivejch snů. Ještě si musim rozmyslet, esli v nich budou mí dobří kámoši kostlivci, upíři nebo čerti.

Ehm… tak to vám přeji hodně štěstí. Děkuji za rozhovor.

Co na povídku říkáte? Za kritiku nebo komentář budu vděčná. 😉