Vrána k vráně…

Vrány jsou mým prvním setkáním s oblíbenou českou spisovatelkou Petrou Dvořákovou. Nejprve jsem jejím knihám odolávala (to ten skeptik ve mně, jakmile je něco nebo někdo až podezřele populární), ale její novinka mě zaujala zajímavou premisou a parádní obálkou. A jako bonus nedlouho po vydání novely vyšlo také její dvouhlasé audioknižní zpracování pod taktovou vydavatelství OneHotBook, tak jsem si Vrány pustila do uší. Jak audiokniha dopadla, se dozvíte v recenzi.

Vrány jsou příběhem o tom, co všechno se může dít v normální, navenek spořádané rodině lidem přímo před očima. Však to znáte, největší zlo páchá ten, kdo je přesvědčený o správnosti a nezpochybnitelné oprávněnosti svého konání. Dvanáctiletá Bára je na prahu puberty, nelehké roky dospívání ji ale nijak neulehčují její nejbližší. Lidé, kteří by ji měli podporovat, ji naopak srážejí a nechápou. Matka ji neustále srovnává s poddajnou starší sestrou (vždyť přece Katuška je tak šikovná, tak proč Baruna nemůže být taky taková?), otcovo proměnlivé a nevyzpytatelné chování se zvrhává čím dál víc a od své sestry se Bára také milého slova nedočká, protože Katka si více než užívá postavení oblíbené dcery. Ještě že má Bára aspoň kreslení. Její pozoruhodný výtvarný talent ale zůstává bez povšimnutí (nebo hůře). Konflikty a nepochopení se prohlubují, Bára získává nové šrámy na duši a to vše pozorují vrány hnízdící za oknem.

Vrány jsou krátkým textem, i jako audiokniha nemají více než čtyři hodiny, o to je však Bářin příběh intenzivnějším, syrovějším a osobnějším. Vše ještě umocňuje fakt, že to, co se děje Báře, se může dít komukoli ve vašem okolí, aniž byste si to uvědomovali, a dostupná pomoc může, ale nemusí přijít. V Bářině případě stále nepřichází. I přes alarmující známky týrání, i přes snahu učitelů pomoci systém i lidé Báru selhávají. Na první pohled totiž vše sice působí lehce znepokojivým dojmem, ale nikdo se nenamáhá podívat se zblízka. Katka je přeci bezproblémová a Bára je dle slov matky dost nepořádná a vyvádí hlouposti, takže je třeba ji neustále „usměrňovat“. Jinak se vše zdát být v pořádku, prostě normální, spořádaná rodina, která dbá na to, aby bylo doma uklizeno a holky slušně vychované.

Bářino vyprávění provází vrány, skutečné i symbolické. Ona pozoruje je, často je maluje a touží roztáhnout křídla jako ony, ale netuší, že i ony pozorují ji. Posluchač tedy kromě Bářina úhlu pohledu v krátkých pasážích nahlíží také zvenku okny do Bářina pokoje a vidí to, co vidí vrány, z odstupu a z dálky. Bára snad instinktivně tuší, kolik toho má s nimi společného. Stejně jako ony žije instinktivně, tvořivě, což se však neslučuje s představami o spořádanosti rodiny její matky. Projevy jejího individualismu musí být potlačeny a náležitě nasměrovány znovu do hlavního proudu normálnosti.

Vrány jsou vyprávěné z pohledu Báry a její matky, což si vyloženě říká o dvouhlasé zpracování. Zvlášť pokud se jedná o tak ožehavé a citlivé téma jako psychické i fyzické týrání dětí, výběr interpretů a způsob interpretace jsou nesmírně důležité, protože mohou výrazně ovlivnit celkové vyznění a „náladu“ audioknihy. Myslím, že i tentokrát se to však OneHotBook podařilo, jakkoli nelehký proces to musel být.

Bářiných částí příběhu se zhostila Veronika Khek Kubařová, které se zdárně podařilo napodobit pomocí hlasových prostředků onu dětskou upřímnost a čistotu hlavní hrdinky. Bára stojí na prahu dospívání, je ještě dítětem a mnohé významy její mysli unikají, zároveň už však dítětem přestává být. Interpretka se s tímto rozporem i s citlivými a neustále se vyhrocujícími pasážemi poprala na výbornou. Uvěříte jí to bez váhání, i když je o nějakých dvacet let starší než Bára.

Pasáže vyprávěné z pohledu Bářiny matky namluvila Andrea Černá, která se tuto kontroverzní postavu rozhodla interpretovat jakožto hysterickou a neustále podrážděnou ženu starající se více o to, jak její spořádaná rodina vypadá navenek a co si o ní myslí druzí, než jak se cítí její členové. Bude ve vás vyvolávat rozhořčení, bezmoc i vztek, což jen dokazuje, že Andrea Černá odvedla výbornou práci.

Vrány doprovází originální soundtrack sestávající především z klavírních melodií, které slouží jako emocionální podkres příběhu. Hudební složka funguje na výbornou – není příliš okázalá, ani příliš nenápadná, je naopak příjemně minimalistická, nechává doznít předchozí děj a připravuje posluchače na jeho další část.

Ačkoli vás čekají necelé čtyři hodiny poslechu, Vrány rozhodně nejsou pohodovou jednohubkou na jedno odpoledne. Slovy autorky: „Tohle nemá být knížka, kterou si přečteš u kávy, dojmeš se, popláčeš si, ale tvůj život zůstane netknutý. Chtěla bych, aby Vrány čtenáře zvedly z křesla a přiměly ho podívat se vedle do dětského pokoje, co skutečně žije jeho dítě. Nebo dítě, které učí ve škole nebo potkává u sousedů. A že je to možná něco úplně jiného, než si doteď myslel.“ Dáte jim také šanci? 🙂

Markéta Růžičková
Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.