Stranger Things podle Kinga

Člověk ví, že má ohromné štěstí, když jeden z jeho top autorů chrlí minimálně jednu knihu ročně, drží si stále tu parádní laťku jako kdysi a jako bonus zvukovou podobu jeho románů vydává jeho oblíbené audioknižní vydavatelství. Ano, mluvím o Stephenovi Kingovi a OneHotBook, kteří mě před Vánoci potěšili nejnovějším mistrovým kouskem s názvem Ústav. Jak se audiokniha vydařila, se dozvíte v recenzi.

V Ústavu se Stephen King vrací k tématu, který se v jeho knihách objevuje znovu a znovu, tedy k paranormálním schopnostem. Tentokrát si však pokládá velice zajímavou a palčivou otázku: Dá se ospravedlnit únos dítěte, i když je to pro vyšší dobro? Kde je hranice, kdy ono známé „účel světí prostředky“ je ještě akceptovatelné? A může být něco takového vůbec akceptovatelné, ať jsou okolnosti jakékoli? Nemusíte mít ale obavy, že by se autor dal na psaní příliš vážné a seriózní literatury. Jestli někdo umí zabalit přesah (a občasný šťouchanec do Trumpa) do lákavého a zábavného kabátku, tak je to právě Stephen King.

Ústav je příběhem výjimečně inteligentního a telekinezí nadaného dvanáctiletého Luka, kterému jedné noci zabijí rodiče a unesou ho do tajemného Ústavu. Má tam pokojíček, který vypadá přesně jako ten jeho, ale jinak je to v podstatě vězení pro děti s nadpřirozenými schopnostmi. Pokud se tedy nenecháte zmást tím, že se v rámci ústavu můžete volně pohybovat, hrát si s ostatními dětmi, mlsat sladkosti z automatu a surfovat po internetu. Nejdřív si ale samozřejmě volky nevolky musíte splnit své povinnosti, které zahrnují podivné a postupně čím dál nepříjemnější testy. A všichni ví, že se z ústavu děti už ven nikdy nedostanou… 

V případě Ústavu si ani tentokrát mistr hororu nevystřihl žánr, který ho tolik proslavil, ale zabrousil spíše do thrillerových vod a přidal trochu toho paranormálního koření. Výsledkem je takový kingovský mix netflixovského hitu Stranger Things a jeho románů Carrie (telekineze), Žhářka (děti se zvláštními schopnostmi) a možná i něco málo z klasiky To (dětské vidění světa). Navíc je Ústav pro Kingovy fanoušky docela osvěžující, protože se stylem psaní v mnohém od jiných jeho děl liší – je thrillerově svižný a děj odsýpá kupředu na Kinga až nezvykle rychle. A i když je možná trochu předvídatelný (trochu zamrzí, že se autor nepokusil aspoň trochu překvapit) a ani zdaleka ne tak plný popcornového humoru jako již zmíněné Stranger Things, je Ústav napínavou jízdou od začátku do konce.

Za parádní zvukovou podobu Ústavu můžeme poděkovat dvornímu režisérovi všech Kingových audioknih vydaných u OneHotBook Hynkovi Pekárkovi a interpretovi Martinu Preissovi. Jelikož jsem měla Martina Preisse podvědomě spojeného s detektivkami (namlouvá pro OneHotBook sérii s detektivem Harrym Boschem), přišla mi volba jeho hlasu zprvu poněkud zvláštní. Po prvních pár větách jsem ale zjistila, že si s Kingem neskutečně sedí. Jeho projev je nenucený a intonací se jako chameleon perfektně přizpůsobuje potřebám děje. Za mě rozhodně palec nahoru. 🙂

Nesmí chybět ani hudební podkres, který slouží nejen jako předěl mezi kapitolami, ale funguje také skvěle jako soundtrack děje. Tentokrát v něm zaslechnete nejen zvukové efekty, ale také jakési disharmonické podtržení paranormálních jevů.

Ústav není nejlepším Kingovým románem, přesto však stojí za to mu dát šanci. Potěší, že autor jde s dobou, že pořád tvoří a pokládá zajímavé a důležité otázky, že ho to pořád tak baví a že dokáže stále bavit i nás, své čtenáře a posluchače. Už teď se těším, s čím přijde příště. 🙂