Protože přichází podzim a s ním i všelijaké pochmurné nálady a spisovatelské bloky, rozhodla jsem se porozhlédnout se po nějakých antiprokrastinačních a motivačních citátech, které vás z toho tvůrčího bahna mohou vytáhnout.
Myslíte, že publikovaní spisovatelé mají nějakou vlastnost, jakou vy nemáte? Nebo že jsou v něčem lepší než vy? Že je pro ně psaní románu o něco jednodušší než pro vás? Pak čtěte tento článek, který vás vyvede z omylu.
Určitě jste si všimli, že publikuji články méně často. Není to proto, že bych na blog zanevřela, ani proto, že by mi docházely nápady. Je to vlastně jednoduché – každý den se věnuji tvůrčímu psaní.
Ve čtvrté vlaštovce ze série o rutině známých spisovatelů si posvítím na Charlese Bukowskiho, který bude svým rebelantským přístupem odporovat přísné sebekázni Haruki Murakamiho (jemuž jsem se věnovala v tomto seriálu jako prvnímu).
S audioknihami jsem vyrůstala a nedám na ně dopustit ani dnes. Poslouchám je při běhání, před spaním, při cestě vlakem, prostě pokaždé, když zrovna nemůžu číst. A proč byste měli poslouchat audioknihy i vy?
Někdy se mi stává, že mám nápad, který ale netvoří zápletku, spíše jen její (obvykle ne nosnou) část. Ta myšlenka se mi líbí, nechci se jí vzdát, ale jen stěží kolem ní vymýšlím něco smysluplného. Chybí mi konflikt. Co s tím?
Vše se točí v kruhu, dokonce i tvorba. Nedávno jsem vypozorovala, že když něco píšu, projdu v tom kreativním procesu několik fází, které se pořád opakují. Jaké to jsou?
V posledních dnech jsem trávila spoustu času u počítače, ale přesto jsem neudělala nic užitečného. Na vině samozřejmě nebylo jen sychravé počasí. A pak jsem objevila šikovnou aplikaci, která mi to pomáhá změnit.
Ve třetím článku série o návycích spisovatelů se zaměřím na další inspirativní osobnost, Marjane Satrapi. Že jste její jméno ještě neslyšeli? To je rozhodně škoda. Proč, to se dozvíte v příspěvku.
Kreativita je zrádná. V podobě múzy si s námi ráda hraje a nezdá se, že by nám něco dobrovolně ulehčovala. Ráda se objevuje, kdy se to zrovna nejmíň hodí, a ve chvílích, kdy ji zoufale voláme, se někde potuluje a dělá, že nás neslyší. Vlastně nejlíp funguje, když na ni vůbec nemyslíme.