Rosemary zakládá rodinu

Mladý pár se rozhodne založit rodinu a jak správně tušíte, nedopadne to zrovna tak, jak si nastávající matka představovala. To je v kostce psychologický horor Rosemary má děťátko z pera Iry Levina, který teď navíc vychází ve vydavatelství OneHotBook jako audiokniha. Více v audioknižní recenzi. 😉

Vzpomínám si, že jsem měla román Rosemary má děťátko na seznamu povinné četby a říkala jsem si, že to zní příliš dobře na to, aby to byla pravda. A tak jsem tohle dílko amerického spisovatele Iry Levina zavrhla, abych se vyhnula zklamání či další položce povinné četby, která mě unudí k smrti. Až teď, dvanáct let od maturity (!) díky audioknihám konečně odhazuji své pubertální předsudky a dávám dílům, které jsem tak bezmyšlenkovitě odsoudila, šanci. A nutno podotknout, že mě nejen čekalo milé překvapení, ale příběh mě chytl natolik, že jsem ho zhltla téměř naráz.

Rosemary má děťátko je překvapivě moderní a čtivé dílo, i když v originále poprvé vyšlo už v roce 1967. Chvílemi jsem měla pocit, že poslouchám nějaký z ranějších hororů Stephena Kinga. Vzhledem k tomu, jak kultovním se tohle hororové dílo od svého vydání stalo, bych se nebála tvrdit, že by Ira Levin klidně mohl být jednou z mistrových inspirací. Vždyť King o Levinovi prohlásil: „V oboru napětí si Levin počíná jako švýcarský hodinář, který ze zbytku konkurence nadělá příštipkáře z krámků se smíšeným zbožím.“ A mně nezbývá než souhlasit.

Rosemary má děťátko se příznačně odehrává v roce s ďábelskou cifrou – 1966. Rosemary a Guy Woodhousovi se právě nastěhovali do honosného domu na newyorské Sedmé avenue, navzdory varování rodinného přítele Hutche. V tom samém domě se odehrálo až příliš znepokojivých věcí na to, aby to byla náhoda. Woodhousovi nad tím však jen mávnou rukou. Guy doufá ve skvělou hereckou kariéru a Rosemary se těší na potomka, tak proč si lámat hlavu s pověrami. Navíc jim v nelehkých dobách pomáhají postarší sousedé, pan a paní Castevetovi, kteří Rosemary seženou špičkového gynekologa, připravují jí speciální vitaminový koktejl a dělají vše proto, aby se nastávající rodiče cítili dobře. Jenže to po nějaké době začne být dost podezřelé a zvláštních nehod a náhod přibývá. Přichází Rosemary o rozum, jak se jí všichni snaží namluvit, nebo se skutečně děje něco strašlivého a dům dostál své hororové pověsti? (Mimochodem, takové zvědavce jako já potěší, že Ira Levin se inspiroval skutečným domem, o němž si můžete přečíst víc v tomto článku.)

Vedou se debaty, zda je Rosemary má děťátko skutečně horor nebo ne. Já v tom žádné dilema nevidím, pro mě osobně to je horor jako vyšitý. Levin pečlivě buduje napětí, se zákeřnou trpělivostí vám odhaluje charaktery postav a vyvolává ve vás stále silnější tušení, že se chystá něčo zlověstného, což je přesně to, co očekáváte od dobrého hororu. Navíc Ira Levin pracuje s našimi podvědomými strachy. Koho občas neděsí nebo neděsila představa založení rodiny a ta obrovská zodpovědnost, která s tím jde ruku v ruce? Koho neděsí představa, že se výchova vašeho potomka strašlivě zvrtne? Koho neděsí, že se z vašeho partnera jednoho dne stane někdo, koho nepoznáváte? Koho neděsí fakt, že s příchodem dítěte na svět jaksi ztratíte sami sebe a stane se z vás uštvaný podrážděný rodič jako matka tlačící kočárek na přebalu audioknihy? Právě realističnost děje a to, že by se nám tohle klidně mohlo stát taky, je mnohdy děsivější než ten nejkrvavější horor.

Audiokniha našla svou jedinou interpretku v Pavle Beretové, která si s vyprávěním opravdu vyhrála a dala do toho všechno. Nebála se využít své herecké dovednosti a zároveň se čtením také hrát a převtělovat se z jedné postavy do druhé. Každé z postav vtiskla unikátní tvář a odlišila je od sebe stylem řeči podle jejich charakterových vlastností. Z blahosklonného gynekologa a Castevetových mi běhal mráz po zádech a byla jsem napnutá jako struna po celou dobu osmihodinového poslechu. Myslím, že se Rosemary má děťátko právě zařadilo mezi mé nejoblíbenější horory.

Zlověstnou atmosféru audioknihy také pomáhá budovat soundtrack, který kromě hudebního podkresu využívá i starých songů ze šedesátých let a zvukových efektů (tikání (biologických?) hodin i pobrukování vám bude znepokojivě brnkat na nervy).

Rosemary má děťátko tedy velice příjemně překvapila. Pokud jste tedy román kdysi zavrhli stejně jako já nebo vás moc nelákal, zkuste mu dát šanci, nezklame vás. A dobrou zprávou je, že OneHotBook chystá podobných klasik více, takže se máme na co těšit. Co třeba Sofiina volba, Růže pro Algernon nebo Hostující profesoři? 🙂