Příběhy, příběhy, příběhy…
Příběhy jsou všude, kam se podíváte. I tam, kde byste je nehledali. Jsou samozřejmě v knihách a filmech, PC hrách, divadelních představeních. Naše životy jsou jeden dlouhý příběh (nebo snad mozaika tisíců malých příběhů?). A umění – od obrazů po hudbu – dokonce i hračky, či jiné předměty je v sobě také ukrývají. Stačí se jen na svět podívat trošku jinak.
Tak například slavná Mona Lisa budí v lidech zvědavost otázkami: Kdo byla? Proč má na tváři ten lehký nečitelný úsměv? Proč ji Leonardo da vůbec Vinci namaloval?
Ten obraz není jen pouhým vyobrazením dávno mrtvé ženy. Skrývá tajemství, které možná bude jednou odhaleno a možná taky ne. Jinými slovy skrývá příběh. Možná proto se denodenně před ní v Louvru svádí lítá bitva mezi návštěvníky…
Anglický antropolog Gregory Bateson prohlásil, že lidé přemýšlí v příbězích. Neustále si představujeme, co by se stalo, kdybychom v minulosti něco udělali jinak. V dětství jsme dostávali ponaučení z bajek a pohádek. Vzhlížíme do budoucna s nadějí, že se naše sny splní, protože už jsme slyšeli o někom, kdo to dokázal před námi.. Příkladů je spousta. Zaráží mě ale, jak málo lidí si tuhle skutečnost uvědomuje.
Příběhy nás zkrátka provází už od počátků věků a to se, myslím, nikdy nezmění. Dovede si představit svět, ve kterém by se nevyprávěly příběhy? Já ne. A to je jeden z mnoha důvodů, proč bych se ráda připojila k velkým vypravěčům. A co vy? 🙂
