Pražské jaro očima cizinců

Pražské jaro v každém Čechovi či Slovákovi vyvolá vlnu pocitů, ať už vpád ruských vojsk na území Československa zažil nebo ne. Už jste se ale někdy podívali na události Pražského jara očima nikoli našich krajanů, ale cizinců? Ve čtvrté mawerovce audioknižního vydavatelství OneHotBook budete mít tu šanci. Jak se audiokniha Pražské jaro z pera Simona Mawera povedla, se dozvíte v recenzi.

Britský autor Simon Mawer se u nás dočkal vydání již čtyř audioknižních zpracování svých románů, všech od vydavatelství OneHotBook. V Dívce, která spadla z nebe a Provazochodkyni se věnoval tématu špionáže za druhé světové války, hlavní hrdinkou je však žena, nikoli muž, jak by se dalo čekat. Ve Skleněném pokoji (na poslech se právě chystám) zase zavítal do Brna a vyprávěl příběh vily Tugendhat a jejích obyvatel na pozadí tragických událostí 20. století. A ani v Pražském jaru Česko a českou historii neopustí a i tentokrát ve své knize umně skloubil skutečné události nedávné historie a osobních lidských příběhů, což už je neodmyslitelnu součástí jeho autorského stylu.

To, co se odehrálo v létě roku 1968 a co si na vlastní uši zažijeme i v audioknize Pražské jaro, je navíc historií tak nedávnou, že se mnohých z nás osobně dotýká, a i když jsme ji přímo nezažili, naši rodiče či prarodiče určitě ano. Tentokrát však Mawer volí hned několik různých perspektiv, jak na události Pražského jara nahlížet a nabízí tak čtenáři či posluchači možnost odstupu, na chvíli se na vše podívat pohledem cizinců, tedy někoho, koho se okupace země osobně netýká, jen se prostě náhodou nacházeli na místě, když k tomu došlo, a na rozdíl od Čechů a Slováků mají k dispozici únikovou cestu.

Příběhem Pražského jara vás bude doprovázet zakřiknutý student Oxfordu James, který se se svou kamarádkou a rovněž studentkou Eleanor vydává batůžkařit po Evropě a doufá, že se se svéhlavou dívkou dá dohromady. Shodou náhody je osud zavane právě do Prahy, kde jako první tajemník britské ambasády působí diplomat Sam Wareham, jemuž zamotala hlavu idealistická a spontánní Lenka. Očima Jamese, Eleanor, Sama, Lenky a dalších postav sledujeme na jedné straně obrovské naděje vkládané do Dubčekova „socialismu s lidskou tváří“ a na straně druhé znepokojivé změny, které nenávratně směřují k normalizaci a rozprášení veškerých nadějí v lepší a svobodnější budoucnost.

Mawerem zvolená perspektiva Jamese a Sama, kteří jsou do událostí Pražského jara sice zapletení, ale na rozdíl od Čechů a Slováků mají kam před okupací a následnými neradostnými dvaceti lety normalizace utéct, ještě více zdůraznila ránu, které léto roku 1968 zasadilo našemu národu a historii. Nahlížet na popsané události očima cizinců a sledovat vše skrze jejich každodenní a osobní životy bylo rozhodně nevšední a zajímavé.

Pražské jaro je dvouhlasou audioknihou a při téměř třináctihodinovém poslechu se vám v uších budou střídat Robert Hájek a Jan Teplý. Jamesova úhlu pohledu se zhostil majitel mladistvěji znějícího hlasu Robert Hájek, zatímco Jan Teplý vyprávěl Samovu linku příběhu. OneHotBook si jako vždy dalo s výběrem interpretů práci a i tentokrát mělo šťastnou ruku. Robert Hájek je James jako vyšitý, o své postavě říká: „James je obyčejný, ale inteligentní a fajn kluk, který nějakým způsobem dohání to, že není ten sebevědomý krasavec z vyšších vrstev. Je bezprostřední, trochu stydlivý a nemá moc zkušeností s holkama.“ A i Jan Teplý svým hlasem diplomata Sama Warehama zosobňuje na jedničku. Sama popsal takto: „Sam je britský diplomat, který si má z podstaty držet odstup, ale přesto se nechá strhnout vztahem s Lenkou. Pracovně musí být nedůvěřivý, ale najednou poznává život z té lepší stránky a autor s vývojem postavy zábavně pracuje. Má odvahu a trochu se mu přeskládají hodnoty.“

Na vydavatelství OneHotBook a jejich práci se mi líbí to, že o textu, který převádí do audioknižní podoby, opravdu přemýšlí, a jejich práce s interprety připomíná přípravu k herecké roli. Jan Teplý reflektuje své dojmy z Mawerova románu takto: „Východní blok byl tehdy takový živý skanzen, taková zoo – úplně na mě šla úzkost z toho, jak všechno sugestivně popsal. Upoutal mě třeba detail, kdy jeden den na Karlově mostě hraje západní kapela, která zpívá anglicky, a druhý den tam už stojí tanky. Že ještě večer před okupací se obzory zdají být otevřené a druhý den ráno je najednou všechno jinak. Ten ve zkratce vyjádřený moment zlomu.“ Robert Hájek k tomu doplňuje: „Nebo v jedné pasáži se James s Ellie vydají na takový čundr a jsou překvapení, že stejní lidé, kteří přede dvěma dny seděli v kavárně, popíjeli a bavili se, najednou vyrazí do lesa a sbírají houby a borůvky, rozdělají oheň a hrají na kytaru. A autor to popisuje jako obrovský kontrast, který vlastně nezná, a člověk si říká, že to je pro Angličany něco divného.“

Atmosféru Československa plného nadějí, které pak během Pražského jara rozmetají ruské tanky, parádně doplňuje hudební podkres v blues rockových tónech, které v sobě mají něco nostalgického i dobového. Vsadím se, že v mnohých z posluchačů, kteří rok 1968 zažili, vyvolá spoustu vzpomínek.

Jestli Simon Mawer něco dokáže jako nikdo jiný, pak je to vyprávět příběhy obyčejných i neobyčejných lidí na pozadí nedávných historických událostí, a já už se nemůžu dočkat, až se pustím do poslechu Skleněného pokoje. A OneHotBook s autorem prý ještě neskončili, takže se máme na co těšit. 🙂

Markéta Růžičková
Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.