Pomíjivost Skleněného hotelu

O Emily St. John Mandelové se u nás neslyší ani zdaleka tak často jako v anglicky mluvícím světě, kde si získala početnou fanouškovskou základnu díky svému pandemickému románu Stanice 11 (nedávno vyšla také jeho seriálová adaptace). Proto mě potěšilo, že jsem její jméno zahlédla ve své audioknižní knihovně, i když se trochu překvapivě nejednalo o audioknižní zpracování čtenářsky atraktivnější a vděčnější Stanice 11, ale méně známého Skleněného hotelu. I tak mi zvědavost nedala a audioknihu jsem si hned pustila do uší. Jaké bylo mé první audioknižní setkání s Emily St. John Mandelovou? Dozvíte se v recenzi. 🙂

Jak Skleněný hotel popsat? Není to snadný úkol, už jen proto, že román jako by snad ani neměl zápletku. Sledujeme hned několik postav, které se protloukají životem a snaží se plnit si sny ve světě, ve kterém se sny sice plní, ale nikdy ne tak, jak bychom chtěli. Barmanka Vincent hledá sebe samu, její nevlastní bratr Paul pomýšlí na kariéru hudebníka, podnikatel a vdovec Jonathan sleduje, jak se mu život bortí pod rukama a nijak proti tomu nebojuje… Od jedné postavy se přesouváme k druhé, na chvíli si zkusíme, jaké to je být v její kůži, a tenhle zdánlivě nesouvisející propletenec osudů nabývá čím dál ostřejších obrysů, až nakonec vše zapadne na své místo a před očima se vám vytvoří barvitá mozaika. A ve středu všeho leží téma životních jistot a pomíjivosti. Není náhoda, že si jako pozadí pro svůj příběh zvolila autorka finanční krizi z roku 2008, kdy se mnohým lidem doslova rozpadly mnoho let budované životní jistoty pod rukama.

Pokud jste stejně jako já zhlédli seriálovou adaptaci Stanice 11, je vám jasné, že Emily St. John Mandelová nepíše líbivé bestsellery plné akce, zvratů a přímočaré zápletky, které zhltnete na posezení. Tedy alespoň takový dojem jsem ze seriálu, ve kterém sledujeme kočovné herce hrající Shakespeara v postapokalyptickém světě, měla já. A nemýlila jsem se. Skleněný hotel je těžko popsatelným zážitkem, který rozhodně nesedne každému. Pokud ale patříte mezi onu menšinu lidí, kteří rádi hledají skryté významy mezi řádky, nevadí jim netradiční až experimentální způsoby vyprávění, v nichž se prolínají skutečné a paralelní životy či různé časové osy, a milují podivno a příběhové mozaiky, pak vás Skleněný hotel uchvátí. V opačném případě se obávám, že Skleněný hotel nebude váš šálek kávy. Napoví i spíše průměrné hodnocení, které kniha i audiokniha nasbíraly na Databázi knih, ČBDB i Audiolibrixu. Skleněný hotel totiž čtenáři a posluchači hodnotí buďto velice nízko nebo velice vysoko, ale nic mezi tím.

Je skvělé, že audioknižní trh snese i tyhle okrajovější a poněkud kontroverznější příběhy, a moc mě těší, že se toho vydavatelství OneHotBook nebojí. V mém případě byl Skleněný hotel trefou do černého, získával si mě pomalu a postupně, a jakmile jednotlivé dílky skládačky začaly zapadat do sebe, poslech jsem si vyloženě užívala. Netradiční vyprávění a experimenty s formou vyprávění mě fascinují, a když se najde vynikající autor nebo autorka s vypravěčským talentem, ráda se jejich nezvyklého vidění světa oddám. Proto věřím, že i když Skleněný hotel většinu posluchačů nejspíš nechá chladnými, audiokniha si své fanoušky najde.

I když je Skleněný hotel vyprávěný perspektivou mnoha různých postav, OneHotBook tentokrát zvolilo jednohlasé zpracování. Za mě to bylo rozhodně to správné rozhodnutí, protože příběh je i tak roztříštěný až až a jedna interpretka mu skvěle posloužila jako takové logické scelení. Skleněný hotel načetla vynikající Veronika Lazorčáková, kterou jste si mohli užít třeba v Kingově Carrie. Má přirozený, neafektovaný projev, který s autorčiným poutavým stylem psaní báječně souzněl a přenesl mě i přes pasáže, ve kterých jsem byla tak trochu ztracená (než mi v pozdějším kontextu zapadly do celkového obrazu).

Je tedy Skleněný hotel dobrou audioknihou? Pro mě osobně rozhodně ano. Hodnotím ho jako nevšední posluchačský zážitek, který mi poskytl mnoho podnětů k zamyšlení. A pro vás? Na to už si budete muset odpovědět sami. Pustíte-li se ale do poslechu, dejte příběhu čas a prostor, pozorně naslouchejte a vychutnejte si, až se jednotlivé nitky začnou vzájemně proplétat. 😉