Když vaše fantazie nemůže spát
Múza je někdy dost zákeřná záležitost. V zásadě platí, že když máte ideální podmínky k tvorbě, stávkuje, a naopak když nemáte čas/energii/počítač u sebe, náhle vás zaplaví spousta objevných myšlenek a nápadů. Jako by se vám snad vysmívala. A největší legraci si z vás dělá, když vás vzbudí uprostřed noci a vám nezbývá nic jiného, než rozlepit víčka a poloslepě si vše naškrábat do zápisníku.
Zrovna minulou noc mě náhle osvítila inspirace. Už jsem skoro usínala (a že mi to dalo práce se konečně ukolébat), když mi z mysli vyplula kdoví odkud zajímavá zápletka k povídce. Od té chvíle jsem nemohla spát už vůbec, protože jakmile jsem si poznamenala jeden nápad, vyplynul z toho další a další a já nemohla přestat. Ráno jsem na stolku objevila příšerným škrabopisem napsané poznámky k budoucímu dílku a mimo jiné jsem dosti nápadně připomínala zombie.
Přimělo mě to zamyslet se nad tím, jak k nám nápady a inspirace přicházejí. Tohle jsem vypozorovala:
- skoro nikdy nepřijdou, když je o to žádáte nebo když to potřebujete
- a už vůbec ne, když se vztekáte, rozčilujete, klejete
- přijdou si, kdy se jim zachce (to znamená v okamžiku, kdy se vám to nejmíň hodí)
- nejsou zadarmo (tím nemyslím, že za ně musíte platit penězi, ale že se vy sami musíte přičinit, aby vůbec vznikly)
- škodolibě vám budou bránit v tom, co zrovna dělat musíte (velice často proti své vůli a z povinnosti)
- aktivně vás podporují v prokrastinaci (tento poznatek je ověřen mnou ve zkouškovém období)
- určitě vás překvapí, protože vychází z našeho podvědomí, které nikdy nespí a jen ono umí vytvořit ty nejbláznivější kreace
- i přes veškerá úskali, která vám staví do cesty, rozhodně představují skvělou příležitost (pokud s nimi něco uděláte)
Nakonec jsem za každou návštěvu své múzy vděčná, jakkoli je to návštěva neočekávaná a zákeřná. To, co z takových vzejde, totiž vždycky stojí za to.
A co vaše múza? Taky vás budí uprostřed noci? 😉
Komentáře
Mívám to hodně podobně 🙂 Ale musím říct, že si to vesměs vychutnávám. Před zmiňovaným spaním je to vyloženě asi typické, jak tak pozoruji. Mám pocit, že je člověk naladěn na jinou vlnu, víc sám do sebe a do svého podvědomí. Inspirace tak může krásně vyplout vstříc na klidné moře noční mysli a pěkně ho svým pohybem rozbouřit.
Bude to znít asi bláznivé, ale já to mám velice ráda a užívám si to. Ráno cítím, že jsem nevyspalá, ale i přesto vstávám s překvapivou lehkostí.
Jiným příkladem inspirace, kterou mívám, jsou přímo sny. Není to tak obvyklé, ale jeden sen mi utvořil celý svět, v němž jsem napsala jednu povídku a dvě novely s celkovým množstvím napsaných znaků přes 415 tisíc. v takových případech si člověk říká, že už takovou inspiraci ani nechce, protože i po tolika napsaných stránkách, pořád nejsem u konce toho snu. Víc takových a nedalo by se to absolutně zvládat.
Ono před spaním najednou všechno ztichne, nikde nikdo, jen my a naše fantazie. Možná proto, nevím. 🙂
Taky si to svým způsobem užívám, protože právě před spaním mě napadají ty nejlepší nápady.
Tak to máš štěstí. Moje sny jsou totální blázinec, který nedává absolutně žádný smysl. 😉
Jo, múza je pěkná potvora… Líbila se mi múza Stephena Kinga, o které psal ve své knize O psaní, že je to vlastně chlap a není na něj vůbec spoleh 🙂
K příspěvku – jako bych tam četl o sobě. Včera jsem přemýšlel nad vytvoření vlastní stolní hry a vím, že i tam je múza nejistá a dotýká se mne málo, ale o to s větší silou. Nejčastěji je samozřejmě před spaním, včera jsem samým vzrušením nemohl usnout 😀
Chtělo by to nějaký zapisovač myšlenek, který by nevyžadoval rozsvítit světýlko a najít nějaký papír. Protože když já píšu potmě jako zombie, tak to po sobě často nemůžu přečíst, což je potom trošku kontraproduktivní a často bych byl raději, kdybych to vůbec nenapsal 😀
Zvláštní, vždycky jsem si svou múzu představovala jako ženskou (a to dost nespolehlivou a marnivou), ale na tom, co píšeš ty a King, nejspíš něco bude. :-))
Nejlepší by bylo si to namluvit na diktafon. Nebo zakoupit propisku se zabudovanou baterkou. 😀