Jak psal Markus Zusak Zlodějku knih

Myslíte, že publikovaní spisovatelé mají nějakou vlastnost, jakou vy nemáte? Nebo že jsou v něčem lepší než vy? Že je pro ně psaní románu o něco jednodušší než pro vás? Pak čtěte tento článek, který vás vyvede z omylu.

V roce 2002 sedl Markus Zusak, autor dvou výborných knih Posel a Zlodějka knih, ke stolu a začal psát knihu.

První, co udělal, bylo, že popřemýšlel, kde příběh začít a kde ho ukončit. Pak se pustil do jednotlivých kapitol, dal jim název a plnil je nápady. Některé z nich „přežily“ a dotáhly to až do publikované knihy. 

A pak se pustil do psaní. Začal vyprávět příběh z pohledu Smrti, jenže to nefungovalo tak, jak si přál. A tak knihu přepsal, tentokrát z pohledu hlavní postavy Liesel. I tentokrát bylo něco špatně. Markus Zusak knihu opět přepracoval a vyzkoušel jinou perspektivu. Pořád nic. Pak vyzkoušel vyprávět v přítomném čase, minulém čase a text pořád neplynul tak, jak by měl.

Přepisoval a přepisoval, zkoušel a experimentoval. Dle svých slov přepsal Zusak první část knihy 150krát až 200krát. Dokážete si to představit? Mnozí z nás by takový příběh už odsoudili k zapomnění a vrhli se raději na něco jiného. Jenže Zusak vytrval a nakonec se vrátil k té úplně první verzi. Přepracoval příběh znovu, opět z pohledu Smrti a tentokrát něco zapadlo na to správné místo a Zusak cítil, že tak je to správně. Chtělo to „jen“ 200 pokusů. Během tří let knihu dokončil a pojmenoval ji Zlodějka knih. Zbytek už možná znáte sami – světový bestseller, Zusak se rázem vyšvihl mezi nejoblíbenější spisovatele a podle předlohy byl natočen film s Geoffrym Rushem a Emily Watson.

V jednom z rozhovorů Markus Zusak řekl: „Během těch třech let jsem musel neuspět asi tisíckrát, ale každý z těch neúspěchů mě dovedl blíže tomu, co jsem musel napsat, a za to jsem vděčný.“

K úspěchu Zusaka nepřivedlo štěstí, ani žádná dovednost, kterou má jen on a vy ne. Tvrdě na sobě dřel a nepřestal, dokud nedostal svou knihu na pulty knihkupectví. A takových jako on jsou stovky, jen málo spisovatelů se k vydání své knihy dostalo jako slepý k houslím. Každý z nich na sobě maká a nenechá se vyvést z míry častými neúspěchy, protože ví, že neúspěch, ať je jakkoli nepříjemný a demotivující, je krůčkem k úspěchu.

V každém z nás dřímá kreativec. Rozdíl mezi těmi, které obdivujeme, a námi ostatními je jen v tom, jak moc jsme ochotní na sobě pracovat, umlčet výmluvy, vypnout okolní svět, nebát se selhání, každý den ukázat a dát se do toho. Inspirace a kreativita nepřijdou samy za námi, my musíme vyjít vstříc jim. 

A co Vy? Kdybyste byli na Zusakově místě, spatřila by Zlodějka knih světlo světa nebo ne? 😉