Tajemství dobrého příběhu podle Alice Munro
Co dělá příběh dobrým, nezapomenutelným, čitelným, zkrátka hodným k přečtení až do konce, se zaobírali i zaobírají spisovatelé už po dlouhá staletí. I mně ta otázka neustále leží v hlavě. Proto čtu, pátrám a hledám odpověď v mé tvorbě a také ve vodách internetu. Nedávno jsem narazila na názor laureátky Nobelovy ceny za literaturu pro rok 2013 Alice Munro, o který se s Vámi podělím.
Alice Munro má velmi zajímavý názor na příběh. V interview z roku 1994 pro Paris Review řekla, že vidí příběh jako něco, co se neustále vyvíjí, a to nejen v interpretaci čtenáře, ale i z pohledu jeho autora. Munro se také zmiňuje o tom, jak píše – nikdy si prý nemůže být úplně jistá tím, jak se příběh vyvrbí a kam se bude ubírat, uvažuje o něm skoro jako o živém organismu. A přesně takový by podle ní měl dobrý příběh být.
Jakýkoli příběh, který má ambice být dobrý, se obvykle mění.
V tomto citátu vyjádřila Alice Munro své přesvědčení, že dobrý příběh nám prostě neposkytuje jen jeden jediný zážitek. Můžeme ho číst několikrát a pokaždé nám odhalí něco jiného, pokaždé ho budeme vnímat jako jiný příběh. Ne všechny příběhy mají takovou moc, a když už ano, jsou to ty, ke kterým se rádi vracíme. Někdy sami nevíme proč, je to zkrátka tak. Dobrý příběh poznáte, když ho čtete.
Její definice příběhu patří mezi nekrásnější, které jsem kdy četla:
Příběh není cesta, kterou máme následovat… je spíše jako dům. Jdete dovnitř a chvíli tam zůstanete. Procházíte se, jdete, kam se vám zachce, a objevujete, jak jsou chodby a pokoje propojené a jak zevnitř vypadá svět tam venku. A vy, návštěvník, čtenář, jste také náhle jiný v tomto uzavřeném prostoru, ať už je velký, prostý nebo plný klikatých zatáček, střídmě nebo okázale zařízený. Můžete se neustále vracet a dům, příběh, vám vždycky ukáže víc, než jste viděli naposledy.
Myslím, že lépe už to vyjádřit snad ani nešlo. Dobrý příběh je stejně neuchopitelný jako těžko definovatelný. Můžeme v něm zabloudit, ať už záměrně nebo ne, nechat se okouzlovat či vodit za nos, můžeme se ho taky snažit rozebrat na kousíčky. Jisté je ale jedno, dobrý příběh zkrátka nabízí čtenáři víc než příběh obyčejný. To, že každý od četby čekáme něco jiného, tajemství dobrého příběhu jen komplikuje.
A co si myslíte Vy? Souhlasíte s Alicí Munro? Máte takový příběh, který je pokaždé jiný, když se k němu vrátíte? Co podle Vás má dobrý příběh mít? 😉
Dokonce i takový milovník četby dodnešního dne nic od této autorky nečetl. Už jsem si zabukovala dvě její knihy a nechám se ráda strhnout. Zatím si nedovoluji nic jiného napsat. To, že člověk něco rozdělá a nakonec je to třeba něco jiného, se mi stává. Nejen u psaní, ale i u vaření. Život je vzrušující a těch překvápek!
Já od ní taky ještě nic nečetla (hanba mi!), ale snad to brzo napravím. 😉 Tak ať se Munro líbí. U vaření to platí dvojnásob, hlavně v mém případě. 😀