52. Mezi psacími intervaly se protáhněte nebo si zacvičte.
53. Vytvořte si časový rozvrh svého projektu a držte se ho.
54. Ještě než od psaní odejdete a necháte pokračování na zítra, napište si poznámky týkající se dalšího vývoje příběhu.
55. Ukradněte si čas na psaní, kdekoli a kdykoli je to jen možné.
56. Mějte vždy po ruce slovník, pravidla českého pravopisu či jinou příručku.
57. Pořiďte si zápisník speciálně pro komentování a analyzování vašeho postupu, nápadů a procvičování psaní.
58. Pište na ošklivém papíře, protože obelstíte mozek, aby věřil, že to, co píšete, nemusí být perfektní.
59. Pište, i když jste unavení.
60. Zpaměti napište příběh, který jste četli a líbil se vám, a pak ho porovnejte s originálem. Jak se liší a co se z toho můžete naučit?
61. Procvičujte si zestručňování. Napište synopsi a pak ji zestručněte. Potom vytáhněte to nejdůležitější ze stručné synopse. Dostanete se až k dřeni příběhu a řekne vám to, o čem váš příběh doopravdy je.
62. Udělejte z psaní vaši životní prioritu. Když říkáte, že je to pro vás důležité, pak to dokažte tím, jak trávíte váš čas.
63. Pište, i když nemáte inspiraci.
64. Oklamte sami sebe a začněte – potřebujete přece psát minimálně 15 minut denně.
65. Při plánování svého románu používejte kartičky. Na každou z nich si napište prvky příběhu (může to být cokoli – důležité události, předměty, zápletky, epizody…). Můžete je různě přesouvat a kombinovat. Umožní vám to nahlédnout na příběh i z jiného úhlu.
66. Donuťte se alespoň na chvíli odříznout se od světa – vypněte mobil, hudbu, e-mail, Twitter, Facebook, ukončete jakoukoli konverzaci s jinou osobou.
67. Pokaždé, když usednete k psaní, nastavte si časovač na určitou dobu a stanovte si cíl, kterého chcete během té doby dosáhnout.
68. Nebojte se nahlédnout do slovníku synonym, abyste našli slovo, které se do věty hodí lépe.
69. Kupte si malý zápisník a propisku a neustále je noste u sebe.
70. Přestaňte o psaní číst a začněte psát. Hned teď!
71. Nastavte časovač a donuťte se napsat příběh, než vyprší čas – a to i když budete vědět, že to nejspíš nebude nejlépe odvedená práce.
72. Čtěte dobré příběhy, která vás mohou něco naučit.
73. Pište za svítání.
74. Přečtěte si, co o psaní říká váš oblíbený spisovatel.
75. Čtěte pravidelně blogy o tvůrčím psaní.
76. Používejte diktafon, když vás náhle napadnou správná slova.
77. Používejte co nejjednodušší textový editor.
78. Poslouchejte cizí rozhovory. Pak je zkuste zpaměti sepsat, pokud vás nějak zaujmout, a také popsat zúčastněné osoby, prostředí..
79. Vždy se ptejte: co kdyby..?
80. Veďte dialog se svými postavami.
81. Zabývejte se výzvami, které vám váš příběh postaví do cesty.
82. Pište minimálně 15 minut. Každý den.
83. Nezapomeňte na pitný režim, abyste se vyhnuli únavě.
84. Pusťte si hudbu jako kulisu pro psaní, pokud vám to vyhovuje.
85. Začněte psát v předstihu – ne až na poslední chvíli před termínem.
Používáte některý z těchto triků? 😉
Mimochodem, prave procitam Eriksenovo knihu Tyranie okamziku. Trebaze jejim hlavnim tematem neni psani, objevuje se v knize celkem casto a obcas i nazirane z dost zajimavych perspektiv. Nebudete-li mit co cist, pak rozhodne doporucuji.
Ahoj, Ondrasi, moc díky za tip. Zatím mám pořád co číst, a nejspíš budu mít co číst až do konce života, ale zní to zajímavě a určitě to omrknu. 🙂
pekny den,
nesouhlasim sice se vsim vyse vypsanym, nicmene nekolik postupu jsem za sve prijal.
82. pro druhe pisi jen, kdyz se citim nalezite ve forme – za jinych okolnosti se psani stava torturou, kdy jsem schopen nad odstavcem stravit pul dne (a druhy den jej pak v peti minutach zcela predelat). vzhledem k tomu, ze tyto stavy nejsou tak caste, jak bych si pral, zacal jsem, aby me schopnosti docista nazakrnely, psat texty, ktere nejsou primarne urcene k tomu, aby je cetl nekdo jiny. a tak se oddavam jednak psani textu, v nichz mi jde zejmena o podchyceni myslenky, jednak psani denniku – ci, v mem pripade, obcasniku. k druhe zminene aktivite jsem se dopracoval skrze zaznamy snu, rozsirene mezi imaginativnimi spisovateli (kupr. meyrink se natajil tim, ze cela rada, ne-li vetsina, jeho praci byla inspirovana sny a vizemi).
77. v pocitaci jiz pouze upravuji, presto je prosty editor i mou volbou. posledni dobou davam elektronicke podobe svych textu vzniknout nejcasteji v tomboyi.
58. osobne se mi osvedcilo i psani obycejnou tuzkou – dava pocit, ze vse, co se na papir vrhne, mu lze stejne snadno vyrvat. a papir? vse na co lze psat. nejcasteji s hlavickou nebo formularem.
O.
Zdravím a moc děkuju za komentář. 🙂 Samozřejmě jsou tohle jen tipy a každý si z nich může vytáhnout to svoje nebo se jen inspirovat. 🙂 K tomu psaní tužkou: Myslím, že to má své kouzlo, ale mám takovou zkušenost, že si to někdy člověk omylem rozmázne rukou nebo když si někde na cestách zlomí tuhu a nemá ořezávátko, pak je trochu problém. Ale to jsou spíš takové „technické“ záležitosti. :)) Osobně mám radši propisku s tenkým hrotem, s tou se píše samo.
psaci nacini, to je kapitola sama pro sebe. ani ja se nespokojuji pouze s tuzkou. nemalo vsak zalezi na tom, co, kam a jak minim psat. tam, kde vim, ze se k textu budu jeste vracet, pouzivam tuzku. kdyz se nemusim ohlizet na ctenare, dopreji si plnici pero (senator), a to jednak proto, ze klade odpor srovnatelny snad jen s perem gelovym, jednak z toho duvodu, ze propiska mi evokuje nesetrnost vuci prirode a problemy s hledanim naplni, jejichz rozmanitost neni podminena nicim jinym, nez pouhopouhou snahou vyrobcu vydelat. a pokud chci psat skutecne pekne, nebo pouzit nejake dnes jiz nepouzivane pismo, pak saham po, konvertorem opatrenem, peru kaligrafickem (rotring). 😉
O.
Každopádně, psaní je věda sama o sobě, nemluvě o tom, čím psát. 😀