Trudný život literárních postav

Soucítím s literárními hrdiny. Už vás někdy napadlo, jak to ti chudáci mají těžké? Mocný spisovatel s tužkou v ruce či s prsty na klávesnici nelítostně určuje jejich osud a oni s tím nemůžou vůbec nic udělat. Nechává je padnout na úplné dno, ztratit všechno včetně sebe sama a pak je bez výčitek svědomí sleduje, jak se v tom plácají. Útěchou jim může být snad jen to, že je milují tisíce lidí po celém světě, kteří se na chvíli vžili do jejich trudného života a prožívali jejich úspěchy i pády spolu s nimi.

Smutnou pravdou je, že kdyby literární postavy netrpěly maximálně možnou měrou, neměli bychom chuť o nich číst. Jen si představte, že by se vám dostal do rukou příběh o dokonalém člověku, který je krásný, úspěšný ve všem, co dělá, oblíbený a vlastně bezchybný. O čem by ten příběh ale byl? Přesně tak, o ničem. Stejně jako lidé mají svoje kladné a záporné stránky, tak i literární postavy musí tápat a chybovat.

Jsou to naše stíny, naše odrazy na stránkách knih. Jsou zakódovaní v písmenech abecedy, která tvoří slova, a ta zase tvoří věty, odstavce, kapitoly, části a následně celý příběh. Ve fantazii každého z nás vypadají jinak, a přesto jsou to ti stejní lidé. Odpovídají nám na otázky, co by se stalo kdyby…? a protože po kdyby obvykle následuje naše nespoutaná fantazie, musí si literární hrdinové vytrpět mnohé.

• Co kdyby se malá holčička ztratila v lese? (Stephen King, Holčička, která měla ráda Tommyho Gordona)
• Co kdyby se jeden úředníček ráno vzbudil a zjistil, že je z něj brouk? (Franz Kafka, Proměna)
• Co kdyby člověk žil ve světě, ve kterém jste nuceni být součástí davu a přemýšlet jinak než ostatní je zločin? (George Orwell, 1984)
• Co kdyby se dva mladí lidé umírající na rakovinu do sebe zamilovali? (John Green, Hvězdy nám nepřály)
• Co kdyby naděje celého světa ležela na té nejnepravděpodobnější bytosti? (J.R.R. Tolkien, Pán prstenů)

A tak hrdinové strádají pro dobro nás všech. Trpí, aby nám ukázali pravdy skryté někde hluboko v nás, nebo skutečnosti, které nechceme či odmítáme vidět. A protože si už od počátků dob neustále vyprávíme příběhy a vždycky budeme, vypadá to, že je pořád co se učit a dozvídat o nás samých. Čeho si máme vážit? Co je v životě důležité? Jaký je jeho smysl? Kam míříme? Co můžeme ve světě okolo nás zlepšit? Na tyhle a mnohé další otázky totiž mají příběhy odpověď. Jen stačí vnímat víc, než jen samotná slova, a vidět pod jejich povrch.

Jaký by byl svět bez vyprávění? Pustý, prázdný, šedý, nemyslíte? 😉