John Green: Paper Towns/Papírová města

Knižní, Recenze

Já a český překlad Greenových knih se neustále míjíme. Respektive český překlad není dost rychlý, abych na něj dokázala počkat. Ano, je tu moje předčasná recenze na Paper Towns/Papírová města od Johna Greena.

Román Paper Towns vyšel v roce 2008, čili po Hledání Aljašky (v češtině vyšla loni) a před Hvězdy nám nepřály, což byl román, kterým se Green představil u nás a hned si vytvořil početný fanklub. Já se do něj zařadila trochu dřív, protože jsem o Hvězdách zaslechla, ještě než doputovaly do našich knihkupectví. Od té doby mívám „greenovské absťáky“. Jeden z nich jsem uhasila knihou Paper Towns, ale myslím, že za chvíli ho budu mít zase.

Hlavním hrdinou Papírových měst je Quentin Jacobsen, který je v posledním ročníku na střední. Odpůrce tradičního amerického školního plesu, normální kluk a tak trochu bojácný outsider, který je beznadějně zamilovaný do své kamarádky z děství, Margo. Kdo by čekal klasický young adult příběh o tom, jak se Quentin z šedé myšky stal hrdým a obdivovaným přítelem Margo, nedočká se ho. To by nebyl Green, aby jen omílal stokrát napsané a viděné.

I v tomhle příběhu se Green dotkne smrti (stejně jako v Hledání Aljašky a Hvězdy nám nepřály), tentokrát je zde ale přítomná jen jako důležitá metafora někde (zdánlivě) v pozadí. První kapitola nám totiž ukáže, jak malý Quentin a Margo objevili v parku muže, který se zastřelil. Obloukem se k němu vrátíme až na konci knihy, kde na vás čeká úžasná myšlenka, kterou vám nebudu prozrazovat. Řeknu jen, že jsem ani nedýchala.

V Paper Towns se vám dostane příběhu o dospívání, pojatého po greenovsku, to znamená netradičně. Margo už se dávno s Quentinem nebaví a přátelí se s jinými, a na škole je považována za legendu. Může za to zejména její nespoutanost a časté dobrodružné několikadenní výpravy, kdy její rodiče šílí strachy i vzteky. Jednoho dne však Margo nečekaně zaklepe na Quentinovo okno a uprostřed noci ho vtáhne do jednoho z margovského dobrodružství. Druhý den se Margo neukáže ve škole, pak ani další. A Quentin zjistí, že pro něj zanechala vodítko, jak ji najít… Quentin začne pátrat a čím víc se noří do záhadného zmizení, tím méně si je jistý, kým vlastně Margo byla a jestli ji vůbec znal. Co vlastně chce on sám? A co jsou papírová města, na která Quentin ve spojitosti s Margo neustále naráží?

File:John Green (7492365472).jpgJohn Green přednáší na VidConu v Kalifornii – převzato z commons.wikimedia.org

Co na Greenových knížkách obdivuju, je jeho práce s metaforami a symboly. V příběhu se například ponoříme do veršů Walta Whitmana, které nesou nějaké poselství v rámci příběhu jako celku, tak v ději samotném, protože v nich Margo zanechala vodítka. A také papírová města představují zajímavou metaforu – opravdu máme rádi lidi okolo nás proto, jací jsou, nebo jen naši představu o nich? A můžeme vůbec někoho doopravdy poznat?

Green zkrátka píše zábavně, ale zároveň jde i hlouběji. Občas se v textu znenadání vynořila věta, která mě zasáhla svou trefností. Jako by mi autor nahlédl do hlavy a tu myšlenku si odtamtud vzal. A také jazyk, jakým Green píše, je zajímavý – zvlášť to, jak teenagerovským vyjadřováním dokáže vyjádřit hluboké myšlenky o životě a vším, co je s ním spjaté.

Abych jen nechválila, musím říct, že mi občas lezl na nervy hlavní hrdina. Jeho posedlost Margo byla zkrátka někdy až příliš, ale to je nejspíš můj problém, když čtu knížky o teenagerech, jejichž chování už je mi na hony vzdálené. Green si to u mě ale vyžehlil výborným závěrem, který je všechno, jen ne klasickým sladkým happy endem. Díky za to. 

Četli jste Papírová města? Těšíte se na ně? 😉

 

17 komentářů k příspěvku “John Green: Paper Towns/Papírová města

  1. Asi jsem nikdy nepochopila a nechápu ty momenty, kdy „zapomenutý, neobjevený“ autor vydá knížku zapadající do požadavků dnešní mládeže a najednou po něm všichni šílí, jako je to právě u velectěného Greena.
    Nehaním ho to ne, nechci aby to bylo špatně pochopeno. 🙂
    Nejsem člověk, co je jak na dojemný filmy, tak na dojáky v knížkách, tak jsem celou scenérii se slavnou knihou „Hvězdy nám nepřály,“ odkládala na neurčito. Ale přece jen přelouskala – podle mého názoru celkem krátkou knížku za jeden večer, protože čtu celkem rychle. A k filmu se občas i ráda vrátím, když mám holčičí náladu. Ale že bych vyhledávala kapesník nad každou větou, to opravdu vážně ne.
    Když dnešní mládež přelouskala knížku a viděla film, začali vyhledávat ostatní jeho knížky.
    Musí přiznat, že jeho „Hledání Aljašky,“ jsem ze čtečky vymazala ani ne po polovině knihy, naprosto nenadchnutelná slátanina. – Pro mě.
    Přece jen, sto lidí tak i sto chutí.
    Nejsem nijak dobrý angličtinář, jsem spíše člověk zaměřený na češtinu, přesto jsem Papírová města přečetla v angličtině. A i po opětovném přečtení v češtině, se vždy radši vrátím k anglické verzi. Když už nějaké slovo nevím, radši si jeho překlad vyhledám, než abych přemýšlela nad větou… „co tím chtěl básník vlastně říci?“

    Musím říct, že s celou tvou recenzí na tuto knížku musím plně souhlasit. A to se mi stává vážně málokdy. 😀 Asi jen kromě toho, že je nemám depku po jeho knížkách, přece jen, jeho psané slovo není to, co moje knižní duše vyhledává. Já mám ráda knihy ve stylu J. R. Ward. Tam je prostě vzrůšo, které já hledám. A když v knížce není, nebo mě jinak nechytne, přestávám číst a mažu ze čtečky.

    Osobně musím přiznat, že se velmi děsím filmu. Rozporuplné pocity vyvolává především Cara Delevingne. Proboha, je to modelka… a co vím, vždycky film s modelkou dopadl katastrofálně. Modelíny umí nastavit úsměv doprava, doleva a zůstat tak po několika násobném cvaknutí fotoaparátu. Ale hrát? Bože, opravdu se toho bojím. Modelína se hodí do reklamy, kde řekne jednu větu na „éxtra-super řasenku“ a zamrká očima. Určitě je hodně lidí, které mají jiný názor jak já. Ale co znám filmy s modelínama, tak pro každou to bylo fiasko a nebo se beztak vrátila k práci hračky před fotoaparátem. No každopádně, jestli to posere, tak to posere. 🙂
    Snad můj komentář nenudil, ale ráda říkám co si o tom myslím, což u mě nezabere jen pár slov. 😀
    Přeji hezký den. 🙂

    1. Díky za nejdelší komentář na mém blogu! 😉
      Na film se docela těším, ale spíš jsem zvědavá, jak se s tím poperou, než že bych se ho nemohla dočkat. Sleduju Greenův Instagram, hodně tam sdílí fotky z natáčení a produkování. Každopádně Margo jsem nikdy neměla zrovna v lásce, tak ji nejspíš nebudu mít v lásce ani ve filmové verzi.
      Hezký den i Tobě. 😉

  2. čítala som aj TFIOS aj Aljašku. Obe po anglicky a obe krásne. (v slovenčine sa mi tie knihy nepáčia ani trošku, také umelé) Ale hviezdy sú pre mňa jednoznačne TOP!
    Paper Towns už menej, John Green píše stále o veľmi podobných postavách a človeku sa to potom zunuje. Presne to isté v abundance of kathrines. Ani som ju nedočítala.
    Musím uznať, ze PT sa mi miestami zdali trocha nudné, ale začiatok bol super. čakala som trošku viac. Som zvedavá ako dopadne film s Carou, ktorá sa mi na Margo nehodí absolutne :/

    7bluedots.wordpress.com

    1. Díky za komentář! Přesně tak, ta holka, co hraje Margo, je taková… zvláštní. 🙂
      U mě TFIOS taky vedou, to bude Green jen těžko překonávat, stejně si od něj ale ráda přečtu i něco jiného. 😉

  3. Chci zeptat jak je knížka v angličtině složitá na překlad:) Doporučila bys ji jen pokročilým nebo i začátečníků angličtiny? :O Jinak děkuju za recenzi, určitě si knížku co nejdříve přečtu 🙂

    1. Ahoj, Greenova angličtina není nijak složitá, co se týče délky vět nebo slov, která používá. Spíše si ale velmi rád hraje se slovy, vytváří novotvary nebo zakládá vtipy právě na možnostech angličtiny. To je právě na Greenově psaní skvělé a začátečníkům může mnohdy uniknout smysl. Proto bych knížku v originále doporučila spíše pokročilým. 😉 Ale i začátečník by to, myslím, zvládl, i když s trochou úsilí.
      Tak ať se knížka líbí!

  4. Prave citam tuto knihu a zatial sa mi velmi paci a som zvedava co ma este caka. John Green je skvely a zatial ma ziadna jeho kniha nezklamala.

  5. Green. Úžasný spisovatel. Dokáže vtáhnout čtenáře do děje už po přečtení první věty v knize. Četla jsem TFIOS i LFA jedním dechem a taky jsem si pobrečela. Na TFIOS jsem byla i v kině. – Úžasný film! Plný emocí a hlubokých myšlenek! – Green je můj nejoblíbenější spisovatel, ale na papírová města si budu muset počkat. Vážně, píše tak úžasně, dokáže naprosto vystihnout jak se člověk v tomto věku cítí a co prožívá. Hvězdy nám nepřály .. čtu je pořád dokola, nemůže se té knížky nabažit. Pěkný článek.

    1. Green má úžasný dar, stačí mu jen pár jednoduchých slov a on s tím udělá divy. Díky za komentář. 😉 Papírová města už se překládají, takže se určitě brzy dočkáš. 😉

  6. Moc se na tuto knihu těším! 🙂 Tvá recenze mě na knihu opravdu nalákala a už teď se jí nemohu dočkat, i když bych si ji v angličtině přečíst mohla, tak si radši počkám na český překlad. 😉

  7. Díky za recenzi! Na Papírová města se hrozně těším, vzhledem ke své angličtině si musím počkat na český překlad. : ) Hvězdy i Aljaška mě nadchly, tak se trochu bojím, jestli nebudu mít příliš vysoké nároky. : )

    1. Myslím, že vysoké nároky tahle knížka v pohodě zvládne. Já je totiž měla taky. 🙂 A navíc je to sice typicky „greenovský“ příběh, ale něčím se liší, stejně jako se Hvězdy lišily od Aljašky. Neumím to moc vysvětlit, ale každá z těch knih se mi líbila moc a nedokázala bych říct, která nejvíc. 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *