Z(e spisovatelského) deníku 5.

Po celý květen jsem byla nucená nechat svůj blog tak trochu chátrat. Přibyly jen dva články a dlouho bylo ticho po pěšině. Co se celý měsíc dělo, co jsem četla, sledovala, poslouchala, kutila? Dočtete se v dalším článku z rubriky Z(e spisovatelského) deníku. 😉

1. Příčina mého zmizení aneb z osobního života

Květen byl ve znamení přípravy na státnice, na dlouho očekávané zakončení mého studijního života a vyhlížený únik z akademické půdy. Školou povinní asi ví, o čem mluvím. Hodiny a hodiny zírání do papírů s termíny, žvásty a údaji a snaha si to všechno zapamatovat. A nepanikařit.

Na potítku jsem sice dostala otázky, které jsem se vůbec neučila, ale improvizace vládne a já se z toho vylízala. Diplomová práce je obhájená a konečně jsem získala titul Mgr., po kterém prahne víc moje babička než já. 🙂

Myslím, že někoho na Facebooku moje diplomka zaujala, takže pokud se chcete dočíst něco o Haruki Murakamim, dávám sem odkaz na celou práci. V práci jsem analyzovala motiv snu v Murakamiho románech a jedné povídce, ale dívám se na jeho tvorbu i z většiho nadhledu. U obhajoby mi trochu vyčetli, že je to psáno popularizačním stylem, takže se to asi čte lépe než normální diplomky. 😉

2. Co dál?

Možná to nevyjde, možná ano, ale ráda bych zůstala OSVČ a věnovala se tomu, co mě skutečně baví. Kromě překladů z a do angličtiny si se mnou můžete domluvit soukromou lekci angličtiny či konverzaci a občas napíšu pro někoho nějaký ten článek na web. Mám v plánu víc si hýčkat své dva projekty: English Hackera a Kávomila, protože mi dělají radost a nejen to.

3. A co psaní?

Můj psací návyk, který jsem si budovala měsíce a měsíce, je najednou pryč. Jako by se nechumelilo. Stačí jen povolit a můžete začít hezky odznova.

V květnu jsem si naivně slíbila, že si sice dám od psaní pauzu, ale po státnicích se k němu vrátím a navážu tam, kde jsem skončila. Jenže pak ten čas přišel a já jsem narazila na obrovskou překážku. Nejde to. Nemůžu v sobě najít ten předchozí zápal a příběh, který mám rozepsaný, se náhle tváří, jako by snad ani nebyl můj.

Ale to přejde. Vždycky to přešlo. Já se nedám. 😉 Mám v plánu vystřihnout si alespoň povídku pro nějakou literární soutěž a pak se to ve mně třeba zase probudí.

4. Rozečteno, rozposloucháno, zhlédnuto

Během šprtání jsem sice na psaní zanevřela, ale příběhy jsem úplně neopustila. Před spaním jsem se začetla do knižního příběhu, poslechla si audioknihu nebo si pustila film. 

Z knih mám rozečteného dalšího Greena a jeho Příliš mnoho Kateřin, ale vůbec mě to nebaví (promiň, Johne), takže to nejspíš budu číst pět let nebo to nedočtu. Přečetla jsem také Podivnou knihovnu, povídku od Murakamiho, ale myslím, že to není jedna z těch lepších autorových povídek. A teď jsem rozečetla komiks Černá orchidej od mého oblíbeného dua Neil Gaiman a Dave McKean a kníhu Paměti imaginárního kamaráda od Matthewa Dickse. 

Co se týče audioknih, OneHotBook mě zahrnulo třemi skvělými kousky, takže jsem měla o super poslech postaráno. Po Šachových figurkách a Hvězdy nám nepřály můžete očekávat recenzi na Pána ohně od Petera Maye. 

A filmy? Většinou jsem koukala na něco „jednoduššího“, protože můj mozek přímo volal po nějakých slaboduchých blbinkách. Občas jsem si ale pustila něco opravdu dobrého. Doporučuju třeba Chlapectví, Věčné mladá nebo Pouť.

A co Vy? Jak vám jde psaní a život? 😉

*Použité fotografie: Moyan Bren, na základě licence CC BY 2.0, flickr.com