Senioři vyšetřují vraždu

Žánr detektivky se stále těší obrovské oblíbě a není divu, koho by nebavilo nechat si spadnout čelist závěrečným odhalením vraha? Já si dobrou detektivku zřídkakdy přečtu, zato si ji velice ráda pustím do uší v audio podobě. Čtvrteční klub amatérských detektivů od Richarda Osmana mě zlákal skvělými recenzemi, zajímavou zápletkou (důchodci vyšetřující vraždu? ano, prosím!) i mými oblíbenými interprety, takže jsem byla natěšená jako na Vánoce. Dostála audiokniha mým vysokým očekáváním? Více v recenzi. 🙂

Představte si, že už je vám něco přes sedmdesát a trávíte své dny v luxusní vesnici pro seniory, která je takovým domovem důchodců snů. Pravidelně se scházíte se svými přáteli a každý čtvrtek se snažíte přijít na kloub starým a dosud nevyřešeným kriminálním případům ve Čtvrtečním klubu amatérských detektivů. A pak vám jednoho dne dojde ke skutečné vraždě přímo pod nosem. Přesně tohle se poštěstí svérázné čtveřici amatérských detektivů v důchodu: všemi mastmi mazané Elizabeth, která jakožto bývalá policistka a tajná agentka strčí současné detektivy hravě do kapsy a s ničím se namaže, slavnému odborářskému vůdci a buřiči Ronovi, úspěšnému bývalému psychiatrovi a milovníkovi seberozvoje Ibrahimovi a bývalé zdravotní sestře Joyce, která ráda peče a hostí. Tahle čtyřka do starého železa rozhodně nepatří a nechybí jim ani důvtip, nadšení pro věc, ani kontakty, aby se pustili do vyšetřování smrti místního developera na vlastní pěst. Podaří se jim odhalit vraha?

Čtvrteční klub amatérských detektivů je debutem Richarda Osmana, populárního britského moderátora, komika a producenta. Možná si říkáte, proč to sem píšu. Inu, chci vám jen trochu napovědět, co od poslechu očekávat, abyste nebyli zpočátku zaskočení jako já. Očekávala jsem totiž třeskutě vtipný příběh o nemotorných důchodcích, kterým se nějak povede vyřešit vraždu. Spousta recenzí se zmiňuje o tom, jak je Osmanův debut legrační a strhující. Pokud si však v hlavě vytvoříte domněnku, že je Čtvrteční klub amatérských detektivů něco jako Stoletý stařík, jen s kriminální zápletkou, pak možná budete zklamaní. Tím ale nechci říct, že pro mě byla audiokniha zklamáním, právě naopak! Jen chci naznačit, že je lepší pustit si ji do uší, aniž byste měli jakákoli konkrétní očekávání.

Možná se se mnou pár z vás neshodne, ale Čtvrteční klub amatérských detektivů není třeskutě vtipný. Humor tam najdete, to ano, ale spíše takový ten uštěpačný britský, který nic neřekne přímo, jen naznačuje. Budete se usmívat, ale nebudete se válet smíchy po zemi. A především si určitě zamilujete hlavní čtveřici amatérských detektivů, protože práce s postavami je rozhodně Osmanovou silnou stránkou (zvlášť Elizabeth je prostě ostrá seniorka k pohledání, která sebou nenechá vláčet). Přesto má tento debut pár much. Především zamrzí, že je příběh zbytečně překombinovaný a na děj nahlížíme až příliš mnoho různými perspektivami. Mnohokrát jsem si při poslechu říkala, o kolik lepší by bylo přenechat vyprávění pouze čtyřem hlavním hrdinům a zcela se soustředit jen na jejich úhel pohledu. Zpočátku je tak poslech docela matoucí, protože se musíte zorientovat v celé plejádě postav, mezi kterými autor přeskakuje bez ladu a skladu. Nakonec se zorientujete a zvyknete si, ale může se také stát, že při závěrečném odhalení vraha nebudete mít potuchy, kdo že to vlastně je .

I když je Čtvrteční klub amatérských detektivů vyprávěný z perspektivy mnoha různých postav, skutečné vypravěče má audiokniha jen dva. Jsou jimi mí oblíbenci Jan Vlasák a Libuše Švormová, kteří jsou zkrátka takový „dream team“ této Osmanovy detektivky. Libuše Švormová se zhostila pasáží z Joycina deníku, zatímco Jan Vlasák vypráví vše ostatní. Díky nim byla radost se do příběhu zaposlouchat, svéráznost hrdinů seniorů zprostředkovali v audiu na výbornou. Navíc mi volba rozdělit vyprávění mezi dva vypravěče pomohla se ve spletitém příběhu zorientovat o něco lépe, než kdybych četla knižní předlohu.

Audioknihu provází hudební podkres, který je příjemně šibalský, ale má v sobě i vážnější klavírní melodie. Báječně tak doplňuje svéráznou čtveřici protagonistů, kteří se sice mohou zdát poněkud potrhlí, ale práci na vyšetřování odvedou na jedničku. To vše dělá z Čtvrtečního klubu amatérských detektivů příjemnou oddechovou detektivku se zajímavým twistem i postavami, která potěší každého fanouška žánru. I přes těch pár výhrad, které jsem k audioknize měla, se ale moc těším na druhý díl, který nedávno vyšel v angličtině pod názvem The Man Who Died Twice (Muž, který zemřel dvakrát) a kterého se, aspoň doufám, dočkáme také v audio podobě. 🙂