Projít se po Zelené míli

Stephen King je bezesporu spisovatelem, od kterého jsem přečetla nejvíce knih, a rozhodně s tím nehodlám v nejbližší době přestat (zvlášť, když King neúnavně vydává každý rok další a další knihy). Za objevení jednoho z mých nejoblíbenějších autorů vděčím právě takovým peckám, jako je Zelená míle, kterou jsem si díky vydavatelství OneHotBook mohla po letech užít i v audioknižní podobě. Více vám povím v recenzi na tuto audioknihu. 🙂

Zelená míle je jedním z těch nezapomenutelných příběhů, které ve vás zůstanou. Pamatuju si, že jsem u nás v knihovně s čerstvou čtenářskou kartičkou opravňující mě vstoupit i do sekce pro dospělé zamířila ihned k písmenu K. Prvním románem od Kinga, který jsem kdy přečetla, byl horor Řbitov zviřátek (i ten jsem si po letech poslechla jako audioknihu, recenze zde), druhým byla Zelená míle. Byla tehdy k dispozici jen ve formě asi sedmi vázaných sešitů, a ten sešit, který jsem potřebovala, byl jako naschvál vždy vypůjčený. Doteď si nejsem jistá, jestli jsem kdy Zelenou míli přečetla komplet celou. Samozřejmě jsem viděla i parádní filmovou adaptaci v režii Franka Darabonta a s Tomem Hanksem v hlavní roli, ale (audio)kniha je (audio)kniha. Proto mi OneHotBook udělalo ohromnou radost, když Zelenou míli vydalo audioknižně.

Po Vykoupení z věznice Shawshank (i tohle je má srdcovka) je Zelená míle dalším autorovým románem z vězeňského prostředí. A ať si všichni Stephena Kinga nazývají králem hororu, pro mě osobně je King nejsilnější právě v těch dílech, která s hororem moc společného nemají. A stejně tak mám ráda, když nás King ve svých příbězích vezme do minulosti, protože nikdo neumí vykouzlit tak silnou nostalgickou atmosféru jako právě on, a to i přesto, že jsem popisovanou dobu vůbec nezažila.

Tentokrát zavítáme do třicátých let minulého století. V nechvalně proslulém bloku E jižanské věznice Cold Mountain čekají odsouzenci na den, kdy budou kráčet po Zelené míli, chodbě s odpudivým zeleným linoleem, k elektrickému křeslu. Paul Edgecombe se vrací ve svých vzpomínkách do roku 1932, kdy mezi vězně odsouzené na smrt přibyl obrovitý prostoduchý černoch John Coffey. Ačkoli však Coffey údajně brutálně znásilnil a zabil dvě bělošská děvčátka, zdá se, že není schopný ublížit ani mouše. Právě naopak, jako by byl ztělesněním naprostého opaku zla. Opravdu by mohl vrah konat zázraky?

Zelená míle je pro mě příběhem o dobru a zlu, o tom, jak tenoučká linie mezi nimi je (jestli vůbec nějaká), jaké podoby na sebe může dobro i zlo brát a jak zaslepení prvním dojmem a vnějšími okolnostmi vůči nim dokážeme být. King tento hluboce lidský příběh okořenil i špetkou nadpřirozena, jak má ve zvyku, a to „něco“, co nás převyšuje a co je tak těžké zachytit slovy, dodává Zelené míli onen osudový přesah, který si u mého oblíbeného autora tak cením. Kdo jiný se dokáže zamýšlet nad rasismem, ospravedlnitelností a humánností trestu smrti skrze vyprávění o „myších a lidech a kouzlech mezi nebem a zemí“, jak se dočtete v popisku na obalu audioknihy?

Zelená míle je jednohlasou audioknihou, kterou vydavatelství OneHotBook svěřilo do péče Hynkovi Pekárkovi jakožto režisérovi a Vladislavu Benešovi jakožto vynikajícímu vypravěči. Poslech jsem si užívala od začátku do konce a byla mi jedno i trochu krkolomnější výslovnost anglických názvů, kterou mi obvykle profesionální deformace nedovolí přehlížet (mám ale dojem, že to k českým audioknihám tak nějak patří). Nevím, čím přesně to bylo, ale zabarvenost a hloubka hlasu Vladislava Beneše v sobě měla přesně to, co nostalgicky laděný děj vyžadoval. Zelená míle je v audioknižní podobě výborná.

Zasazení děje Zelené míle do třicátých let ještě podtrhuje hudební podkres s „oldies“ songy z této doby doprovázených originálními hudebními melodiemi a zvukovými efekty. Mám ráda, když si tvůrci s audioknižním soundtrackem takto pohrají.

Sečteno a podtrženo, upřímně doufám, že se brzy dočkáme dalších audioknižních kingovek, protože jak Stephen King, tak OneHotBook prostě umí. 🙂