Klub smolařů po česku

Petra Soukupová patří mezi oblíbené české spisovatelky, v audioknižním zpracování mám ale její příběhy ještě raději, a z dobrého důvodu. Neznám totiž jiného autora, jehož vyprávěcí styl a stylistické prostředky by ve zvukové formě zněly tak autenticky a přirozeně. Když tedy vydavatelství OneHotBook vydalo před Vánoci další audioknihu z pera Soukupové s názvem Klub divných dětí, pustila jsem se bez váhání do poslechu. Jak se audiokniha vydařila, se dozvíte v recenzi.

Pro příběhy o dětských hrdinech, kteří nějakým způsobem nezapadají, mám slabost. Velkou zásluhu na tom má především Stephen King, který píše o dětství jako nikdo jiný (To prostě jen tak nic nepřekoná). Tajně jsem tedy doufala, že mi v Klubu divných dětí poskytne Soukupová a její čtyři vypravěči podobně poutavý pohled na svět dětskýma očima, jen tentokrát v českém prostředí a kabátku.

Klub divných dětí sestává z Mily, která se občas ztratí ve svém vlastním světě a miluje hmyz a pavouky, Petra, kterého trápí noční můry a strach, je na svůj věk malý a umí hezky malovat, Katky, která ze všeho nejraději čte, má nadváhu a myslí si, že je ošklivá, a Franty, který chodí o berlích a pro jistotu je na všechny hrubý, ještě než někdo stačí ublížit jemu. Tahle „divná“, nesourodá a nepravděpodobná čtveřice se náhodou potká, a i když si zpočátku ani moc nerozumí, nakonec se spřátelí a zažijí spolu něco nezapomenutelného.

Klub divných dětí je příběhem určeným primárně mladším posluchačům (stejně jako předchozí audiokniha stejné autorky Kdo zabil Snížka?), ale já bych řekla, že tomu tak úplně není. Soukupová nahlíží do dětské duše, aniž by cokoli přikrášlovala či idealizovala, a tak se posluchači dostane velmi autentického zážitku, při kterém si i ti, kteří mají dětství dávno za sebou, s dějem a smýšlením hlavních hrdinů okamžitě ztotožní. Každý byl jednou dítětem a každý se někdy cítil divný a jiný. Jenže co to vlastně znamená být divný? A proč je vybočení z hlavního proudu stále považováno za něco špatného a vzbuzuje podezření / soucit / útočnost / pohrdání…? Být sám sebou je někdy dřina, ale je to mnohdy to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat.

Dětští hrdinové vám v uších ožijí s takovou samozřejmostí, až vám bude často připadat, jako by vám tenhle příběh vyprávělo vaše o mnoho mladší já. Vzpomenete si na nejistotu, kterou jste cítili, když jste nevěděli, jak se zachovat, ale tak nějak jste tušili, že byste měli dělat to co ostatní a říkat to co ostatní. Zkrátka být normální. Mila, Petr, Katka a Franta přesně s tímhle neustále bojují, v každé situaci jsou konfrontováni se svou jinakostí a v každé situaci se musí rozhodnout, zda budou sami sebou nebo nátlaku být „normální“ podlehnou. A vy budete tyhle peripetie prožívat s nimi, protože úderný a přímočarý styl Soukupové vás nekompromisně vtáhne do děje.

Hovorový jazyk bez kudrlinek, který jde přímo k jádru věci, a navíc zní v ústech vypravěčů přesně tak, jak mluví skutečné děti, si přímo říká o audioknižní zpracování. A i tentokrát je způsob, jakým Petra Soukupová píše, ve zvukové podobě velmi autentický. Nevím, jak by se mi četla knižní předloha, ale audioknižní kabátek Klubu divných dětí prostě sedne, stejně jako čtyři představitelé členů klubu: Patricie Solaříková-Pagáčová jako Mila, Matyáš Valenta jako Petr, Kristýna Podzimková v roli Katky a Robert Hájek jakožto Franta.

Čtveřice interpretů jako by byla vybrána hlavním hrdinům přímo na míru. Hlasem všech čtyř herců dětští hrdinové ožívají a promlouvají k vám s takovou přirozeností, až vám vůbec nepřijde divné, že herečtí představitelé Mily, Petra, Katky a Franty už přece jen nejsou dětmi. Ve vyprávění se nepravidelně střídají, jejich části příběhu se často překrývají a poskytují různé pohledy na tu stejnou situaci, což z Klubu divných dětí dělá ideální materiál pro vícehlasou četbu.

Necelých šest hodin poslechu odsýpá a na pozadí zní také doprovodná hudba, která dokresluje atmosféru děje. Hravé, někdy napínavé, někdy melancholické vybrnkávání kytary nechává doznívat gradující děj až do jeho konce.

Trochu jsem se obávala, že Klub divných dětí nebude tak úplně pro mě, ale nakonec mě tahle audioknižní jednohubka mile překvapila. Škoda, že tahle audiokniha neexistovala, když jsem sama byla tou divnou holkou, co by nejradši zalezla do koutku a četla si. Tenkrát jsem vážně potřebovala, aby mi někdo řekl, že být divný je vlastně fajn.

Markéta Růžičková
Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.