Zdeněk Hanka – Kavárna

Jestli máte rádi knížky, které Vám dají méně odpovědí než otázek, zato Vás ale přimějí k zamyšlení, titul Kavárna od Zdeňka Hanky se Vám nejspíš bude líbit. Více se dočtete v mé recenzi. 

Od Zdeňka Hanky jsem četla ještě jeho nejnovější kousek s názvem Severně od šedesáté páté (moji recenzi si můžete přečíst tady). Kavárna na mě ale působila úplně jinak – měla jinou atmosféru, jiné téma, jiné prostředí. Co se nezměnilo je autorův styl psaní – spíše jednodušší, úderný a s občasnými šotky (což zamrzí, zvlášť když jsem na ně narazila i v knížce již zmíněné, což už nemůžu považovat za náhodu). Nic to ale nemění na tom, že Kavárna se mi moc líbila a zhltla jsem ji jako malinu.

Zdeněk Hanka v Kavárně vypráví příběh ve dvou liniích, které se na konci propletou. Ta první se odehrává v rozmezí několika let, ta druhá v jednom roce. Způsob, jakým autor tyto dvě linky umně vpletl do sebe, mě nadchl – ačkoli by to v případě nepříliš zkušeného vypravěče mohlo být matoucí, Zdeněk Hanka si s tím skvěle poradil. Příběh díky němu plyne sice pomalu a bez nějakých výrazných zvratů a akčních scén, zato útočí spíše na naši mysl a nutí k zamyšlení. Takovým knihám obzvlášť fandím.

První vlákno příběhu si pohrává s myšlenkou, zda je možné vidět lidskou auru. Tuhle výjimečnou schopnost přisoudil autor malému chlapci jménem Rudynek, jehož životní peripetie sledujeme v průběhu jedenácti let. Z malého hošíka, který popisuje lidi kolem sebe podle barev (jeho tvrzení, že: „Tahle paní je žlutá a tamta červená,“ ve vás vzbudí dostatečnou zvědavost, abyste pokračovali ve čtení), vyroste v mladého muže, který už ví, co ty barvy znamenají.

Druhá linka se soustředí na postavu Marka Wiemara, mladého právníka, který by potřeboval radikální výchovnou lekci. Chybí mu totiž jakýkoli smysl pro morálku, a to, že se vyzná v drobných úskocích práva, z něj dělá nebezpečného člověka. Navíc je to nadaný herec, který umí zabrnkat na strunu každému podle své potřeby, takže dokáže někoho pokořit či zahnat do kouta, aniž by měl jen maličkou výčitku. Bohatne, stará se jen o peníze a aby je získal, šlape po hlavách ostatních.

O čem tedy Kavárna je? To asi není podstatné, mnohem důležitější je, jak na Vás působí. Spíše volnější tempo vyprávění přímo vybízí k chvilkám, kdy vám pohled sklouzne ze stránek a ztratíte se ve vlastních myšlenkách. Každý v Kavárně objeví nejspíš jiné poselství, pravděpodobně se ale shodneme na tom, že je hluboce etické a krouží kolem otázek: Lze vůbec poznat člověka jen podle toho, jak se chová na veřejnosti? Je správné posuzovat někoho podle vzhledu a vystupování? Je cílevědomý člověk, který si jde přímo za svým a neohlíží se na druhé, špatný nebo ne? Nakolik chování člověka ovlivňují hodnoty společnosti? A takových otázek si můžete během čtení klást spousty.

Otevřený konec možná potrápí vaši mysl (tu mou určitě potrápil). Pokud se tedy rádi „trápíte“ tímhle přínosným způsobem, Kavárna vás určitě potěší. Pokud ne, doporučuji jí dát šanci, než sáhnete po jiném čtivu, tu si zaslouží víc než dost.

Četli jste Kavárnu Zdeňka Hanky? Co na ni říkáte? 😉