Jak se žije (a vraždí) na Měsíci

Andyho Weira vystřelil jeho debut Marťan (a následná povedená filmová adaptace Ridleyho Scotta) mezi nejzvučnější spisovatelská jména. Není divu, že mnozí se tetelili očekáváním, s čím autor přijde příště. Odpověď zní: Artemis, noir kriminálka odehrávající se na Měsíci a já vám o ní povím více v této recenzi na audioknižní zpracování románu pod taktovkou vydavatelství OneHotBook. 

Možná se další počin z Weirovy dílny může zdát docela překvapivý (mě rozhodně velmi překvapil), na druhou stranu však není jednoduché navázat na obrovský úspěch Marťana, aniž by autor nemusel udělat nějaké kompromisy. Nevíte, o čem mluvím? Doporučuju zhlédnout TED přednášku Elizabeth Gilbertové, která se po vydání bestselleru Jíst, meditovat, milovat musela vyrovnat s dopady, jaké tento ohromný úspěch měl na její kreativitu. Myslím, že Andy Weir si musel projít něčím podobným a je rozhodně velmi zajímavé nahlížet na Artemis z tohoto hlediska.

Na první pohled působí zápletka podobně jako Marťan. Slibuje akční jízdu odehrávající se v kolonii na Měsíci nazývané jak jinak než Artemis. Hlavní hrdinka Jazz nám dovolí svým prostřednictvím nahlédnout, jak se vlastně lidem na Měsíci žije. Sama se protlouká, jak může, a sní o luxusu a pohodlí, které si tu užívají bohatí turisté nebo bohatí usedlíci. Jazz pracuje jako kurýrka, rozhodně však nečekejte zakřiknutou holku, která hraje podle pravidel. Právě naopak, Jazz je pořádná průserářka (s prominutím), často se zaplétá do věcí ne zcela legálních a svými spontánními rozhodnutími si umí pěkně zavařit. Když dostane nabídku, která není morálně správná, ale zato velmi štědře zaplacená, zaváhá jen na chvíli. A pak se najednou ocitne ve víru událostí, ve kterých se hraje o všechno. Nejen o peníze, ale i o život a vládu nad měsíční kolonií.

Příběh Artemis se rozbíhá slušným tempem a vy i Jazz jste brzy vtaženi do mocenské hry o Měsíc, při níž Andy Weir obratně rozehrává to, v čem je nejlepší. Ano, mluvím o jeho rozsáhlých znalostech fyziky, chemie a astronomie, které umí perfektně zapracovat do vyprávění a vytěžit z nich co nejvíc. Domýšlí, jak by se jednou na Měsíci mohlo žít, jak by tam mohl fungovat turismus, komunikace se Zemí či ekonomika, a jací lidé by mohli kolonii na Měsíci obývat. Své postavy pak vystavuje situacím, ve kterých by si většina z nás absolutně neporadila, tedy situacím, ve kterých musíte zapojit vše, co víte o vědě a na základě toho okamžitě jednat. Díky tomu působí jeho vyprávění neotřele a je zároveň plné akčních scén, ze kterých jako by nebylo úniku, a zároveň technických či vědeckých pasáží. Skvěle to fungovalo v Marťanovi, výborně to funguje i tady.

Co mi naopak moc nesedělo, byla samotná Jazz. Není to žádná ženská verze Mirka Dušína a její morálka je mnohdy hodně na hraně. S hrdinstvím nechce mít nic společného, svůj obrovský potenciál a inteligenci zahazuje s úšklebkem a výsměchem, touží po hromadě peněz a je pro bohatství a pohodlí ochotná udělat téměř cokoli. Je jízlivá, vulgární, drsná jako smirkový papír, distancující se od ostatních a žene se z jednoho problému do druhého (a působí si je jen a jen sama). Místo toho, abych jí fandila a přála, ať se ze všeho vymotá, mě spíš iritovalo její chování. Je to zcela subjektivní pohled, já vím, ale zatímco v Marťanovi jsem se třášla napětím, co se stane s Markem v příštích pár minutách, v Artemis jsem spíš protáčela oči a neměla se čeho zachytit. I přesto však Artemis stojí za pozornost, už jen kvůli zajímavým vypravěčským postupům.

Vyprávění Artemis svěřilo vydavatelství OneHotBook Tereze Dočkalové, která svým projevem činila Jazz mnohem snesitelnější než na stránkách knihy (alespoň mám za to, že knihu bych nejspíš odložila). Má příjemně nakřáplý hlas a v jejím podání zní Jazzina drzost a uštěpačnost „cool“. Narozdíl ode mě bylo vidět, že si právě tohle narátorka na čtení užívá: „Jazz Bašarová mi byla blízká právě svou drzostí. A tím, že její výchozí pozice v měsíčním městě je ,loser‘ ve špatných životních podmínkách, že aby se měla alespoň jakžtakž dobře, musí se dost otáčet a častěji za hranicí zákona. Troufalá, schopná holka, s arabskými kořeny, pašerák na Měsíci – připadala mi jako komiksově dokonalý prototyp hrdinky, kterou chce být v dětství každá holka, co alespoň jednou hrála s klukama fotbal a pak doma zatajila, že jí schválně zlomili malíček u nohy. Takže mě to samozřejmě bavilo ohromně.“ Kromě Jazz se Tereza Dočkalová převtělila také do celé plejády postav obývajících Měsíc a doplňuje ji v krátkých pasážích také Marek Lambora jako Jazzin kamarád ze Země. Obsazení je tedy opět na jedničku.

Jednotlivé kapitoly a pasáže doplňuje originální hudba, která jako by vypadla z nějakého sci-fi filmu. Zprávy svištící mezi Zemí a Měsícem doprovází ropotická pípání a děj digitální soundtrack života na Měsíci, který se postupně obohacuje a na samém závěru graduje stejně jako příběh samotný.

Musím říct, že Marťan si mě získal okamžitě, kdežto k Artemis jsem si kvůli nesympatiím k hlavní hrdince musela hledat cestu. Pokud ale hledáte svižnou sci-fi s kriminální zápletkou a noir kořením, pak vás Weir rozhodně nezklame a naservíruje vám originální jízdu, během níž se dozvíte, jak třeba lze zneškodnit bagry na Měsíci. Za sebe ale určitě doporučuju spíše zvolit poslech než četbu. 🙂

Jak se vám Artemis líbila?