Robert Galbraith: Volání kukačky

Nová kniha J. K. Rowlingové se objevila tak náhle, až tomu bylo zatěžko uvěřit. Prý ta detektivka, co napsal jakýsi Robert Galbraith, je ve skutečnosti nové dílko slavné autorky Harryho Pottera, která už měla plné zuby všeho toho humbuku okolo každého jejího nového díla. Tlak to musí být přímo obludný, proto se není činu Rowlingové co divit. Jak se jí dařilo na poli detektivního románu? 

Hned jak se utajený pseudonym Rowlingové provalil, popadla mě obrovská zvědavost, jaká je její další kniha. A navíc jsem si potřebovala trochu osvěžit angličtinu, která o prázdninách upadá. Pořídila jsem si tedy e-book a na dovolené se hezky u šumícího moře pustila do čtení. A četla jsem pořád – v kavárně, u snídaně, u večeře, v posteli, v autobuse, prostě všude, z čehož můžete usoudit, že je to román čtivý a chytlavý.

Hlavní zápletka se točí okolo údajné sebevraždy mladé modelky, která skočila z balkónu svého bytu. Její bratr je ale přesvědčený, že šlo o vraždu, a tak si najme detektiva Cormorana Strikea (který má cool jméno), aby se pokusil případu přijít na kloub. Cormoran je skvěle napsanou postavou, která dělá spletitý příběh o to zajímavějším. Tento válečný veterán, který v Afganistanu přišel o nohu, je teď v podstatě bezdomovcem, přespává u sebe v kanceláři a dluží hromadu peněz, kam se podívá, a právě se mu rozpadl dlouholetý vztah. Případ mu tedy přijde vhod, zejména co se týče finanční stránky.

Pouští se do vyšetřování s pomocí Robin, jeho dočasné sekretářky, a před čtenářem se taky odkrývá množství postav, pavučina vztahů mezi nimi, jednotlivé události, které vedly či nevedly k smutnému konci Luly alias Kukačky (odtud název románu – něco jako Volání kukačky).

Kniha se čte dobře, ale někdy jsem měla pocit, že Cormoranovo vyslýchání snad nikdy neskončí. V knize si totiž popovídá se všemi postavami, kterých je tu opravdu hodně, a každá má k vyšetřování co říct. Občas jsem jich byla ale trochu přesycená a říkala si, jestli to vůbec k něčemu je, nasávat do sebe tolik informací. Po dočtení románu toho ale vůbec nelituji a jsem ráda, že jsem některé pasáže nepřeskočila. Závěr mě totiž odměnil brilantně vymyšlenou pointou, u které mi spadla čelist až na čtečku. Rowlingová tohle prostě umí, však jsme se o tom mohli přesvědčit už u Harryho. Celou dobu máte pravdu před očima, ale nevidíte ji, a ona vám ji pak naservíruje, jak se patří.

Styl psaní je typicky Rowlingovský. Pokud jste ji někdy četli v angličtině, poznáte to. Ani se nedivím, že někdo prokoukl tajemství Roberta Galbraitha (nehledě na to, že je velmi všímavý vůči módě). A je to svým způsobem dobře. Jak se ukázalo, román sice měl velmi dobré recenze, ale moc se neprodával. Byla by škoda ho minout jen proto, že ho napsal někdo neznámý jako svůj debut. Alespoň tak můžeme nahlédnout do „systému“ – začínající autoři to prostě mají těžké, ale jakmile máte zvučné jméno, romány se prodávají samy, ať už mají jakoukoli kvalitu. Rowlingová navíc svou detektivku nabízela pod pseudonymem několika nakladatelstvím a byla párkrát odmítnuta (za což si teď vydavatelé asi moc nepoděkují).

Za mě říkám, že detektivní žánr Rowlingové sedí. Umožňuje jí rozehrát hru mezi postavami, což byla vždycky její parketa, a nechat čtenáře tápat, dokud mu neodkryje, jak to všechno bylo. Nechala se slyšet, že Robert Galbraith už také dopsal další příběh o detektivovi Cormoranu Strikeovi, který má vyjít někdy příští rok. Určitě si ho přečtu. A Vy, pokud máte rádi detektivky nebo celkově tvorbu J. K. Rowlingové, si The Cuckoo’s Calling nenechte ujít. O vydání v češtině se prý už jedná.

Četli jste The Volání kukačky? A co si myslíte o tom, že Rowlingová knihu vydala tajně pod pseudonymem? 😉