Holocaust očima chlapce

Jak se podívat na holocaust a hrůzy druhé světové války, abychom vše vnímali z nového úhlu pohledu, bez příkras, aniž bychom byli ovlivnění našimi názory, vírou, barvou pleti, příslušností k nějaké společenské třídě, minulostí či svými předsudky a přesvědčeními? Jak jinak než očima chlapce? Na téhle myšlence je postavený příběh Johna Boyna Chlapec v pruhovaném pyžamu, který se nyní dočkal i audioknižního zpracování pod taktovkou vydavatelství OneHotBook. Jak se audiokniha povedla, se dozvíte v recenzi.

Brunovi je devět a žije se svou matkou, otcem a sestrou ve velkém domě v Berlíně. Má spoustu hraček, tři kamarády na život a na smrt a o tom, co se děje za hranicemi jeho dětského idealistického světa, nemá ani ponětí. Jenže pak se to všechno zvrtne. Jistý „Fíra“ se rozhodl Brunova otce povýšit a celá rodina se musí na jeho rozkaz přestěhovat do ponurého domu v místě zvaném „Oušic“, kde není nikdo, s kým by si Bruno mohl hrát. Je tam jen vysoký plot s ostnatými dráty, za nímž Bruno občas zahlédne podivné vyzáblé špinavé lidi, kteří i přes den chodí v pruhovaných pyžamech. Co se stane, když se Bruno spřátelí s jedním z nich, Chlapcem v pruhovaném pyžamu?

Zápletka a rozuzlení příběhu Chlapce v pruhovaném pyžamu pro mě nebylo žádnou novinkou, protože jsem zhlédla filmovou adaptaci z roku 2008 s Asou Butterfieldem v hlavní roli, ale byla jsem zvědavá, jak je příběh vyprávěný v (audio)knižní předloze. Překvapilo mě, že audiokniha má něco málo přes pět hodin poslechu, ale jakkoli nedlouhý se příběh může zdát, na jeho konci vás zanechá se silným emocionálním zážitkem, stejně jako třeba Volání netvora.

Chlapec v pruhovaném pyžamu je vyprávěný z pohledu Bruna, devítiletého kluka, který si žije v pohodlí, o jeho blaho se stará služebnictvo a jeho jediným problémem je starší sestra neboli „ztracený případ“ a to, že si nemá s kým hrát. Jeho přátelství se Šmuelem, chlapcem na druhé straně plotu, je ryzí, hluboké a naprosto bez předsudků, jelikož Bruno nemá o řešení židovské otázky, které probíhá jen kousek od něj, ani ponětí. Pro něj je vše jen dětská hra. Závidí těm lidem na opačné straně, že si mohou chodit v pyžamu celý den a že tam na rozdíl od něj mají někoho, s kým si mohou celý den hrát.

Brunův úhel pohledu (a navíc i fakt, že je synem německého důstojníka) je v příbězích o holocaustu netradiční, protože umožňuje Johnu Boynovi mluvit o koncentračních táborech, vyhlazování Židů a nacismu, aniž by je ve skutečnosti jedinkrát přímo zmínil. Absence jakéhokoli moralizování dělá z Chlapce v pruhovaném pyžamu citlivý, avšak silný příběh, ze kterého vás bude mrazit v zádech, i když zdánlivě budí dojem, že je příběhem pro děti. Klidně by mohl být, kdyby nebylo skrytého významu, který si dospělí posluchači samozřejmě okamžitě uvědomí. John Boyne vypráví jednoduchý, nekomplikovaný příběh bez vedlejších linek, používá jednoduchý, nekomplikovaný jazyk a zprostředkovává nám jednoduché, nekomplikované dětské vidění světa. Jenže realita tak jednoduchá a nekomplikovaná není…

Vyprávění se zhostil Michal Zelenka, který byl naprosto parádní volbou. Setkat jste se s ním mohli v Kingovce To, kde si vystřihl roli Bena Hanscoma, Boynův Chlapec v pruhovaném pyžamu jako by mu ale byl přímo šitý na míru. Na jeho hlasovém projevu je cosi dětsky naivního, což interpret samozřejmě při vyprávění ještě více podtrhl. Brunův idealistický dětský svět plný her a dobrodružství tak ještě více kontrastuje s krutou realitou a zasazením příběhu přímo v epicentru nedávných dějinných údálostí, což audioknihu oproti knižní předloze posouvá ještě o úroveň výš.

Audioknihu také doprovází originální hudební podkres, který je dětsky hravý, naivní a cinkavý, postupně však ztrácí onu hravost, stává se temnějším a disharmoničtějším, a reflektuje tak atmosféru děje nehledě na to, jak vnímá události sám Bruno.

Chlapec v pruhovaném pyžamu mě ve své audioknižní verzi velmi mile překvapil, jak kvalitním a pečlivým zpracováním, tak i tím, jak je vyprávěný. Sice jsem děj už znala z filmové adaptace, přesto mě však hluboce zasáhl a jen upevnil mé přesvědčení, že i ty zdánlivě malé příběhy o pár stranách mohou svým nenápadným způsobem vypovědět víc než obsáhlé bichle. Dejte mu také šanci. 🙂