Tahle knížka ke mně přišla od jednoho z Vás, a o to víc si jí vážím. Předtím jsem totiž o českém spisovateli žijícím v Kanadě, Zdeňkovi Hankovi, neslyšela, a je to rozhodně škoda. Dokázal mě totiž zaujmout příběhem z prostředí, které mě zase až tak moc neláká…
Kniha Severně od šedesáté páté nabízí poměrně krátký příběh, který se sice rozjíždí docela pomalu, zato v závěru udeří o to větší silou. Mohlo by se zdát, že Zdeněk Hanka vypráví o dvou paramedicích, které pojí nerozlučitelné pouto přátelství, a o jejich příhodách ve službě. První kapitoly budí takový dojem, po dočtení si ale uvědomíte, že zdání klame a vy jste právě zaklapli knihu s velmi lidským poselstvím a o dobrodružství někde u šedesáté páté rovnoběžky vlastně ani tak nešlo.
Zdeněk Hanka píše úsporným úderným stylem, který mi v mnohém připomínal knihy Dana Browna. Nevyžívá se v žádných filozofických úvahách, soustředí se čístě jen na své postavy a vše nechává vyznít skrze ně a jejich myšlenky. Dává tak čtenáři možnost vlastní interpretace, což se mi velmi zamlouvalo. Nejsem zrovna fanoušek těch děl, které vám vše servírují na stříbrném podnose.
Trochu zamrzí občasná kostrbatost vět. Navíc se tu taky vyskytují čárky tam, kde rozhodně být nemají, a nejsou tam, kde by být měly. Autor se občas opakuje a jinými slovy řekne to, co popisuje o pár stran dříve. Určitě by to chtělo lepší redakční práci, aby si čtenář mohl knihu naplno vychutnat. Je to rozhodně škoda, ale přesto dojem z knihy nijak zásadně nenarušuje.
Co se mi naopak líbilo, byla autorova práce s reáliemi – z textu lze vycítit, že má v oboru praxi. Navíc zasněžená krajina plná vlků a zamrzlých řek, nad kterou můžete spatřit zázrak polární záře, navozuje tu správnou zadumanou atmosféru a vytváří perfektní místo, kde rozehrát osudový příběh o jedné lidské tragédii.
Na závěr přidám malou úvahu. Taky máte tendenci přehlížet vám neznámé autory, o kterých nebývá moc slyšet, a dávat raději přednost zvučnějším jménům? Přiznávám se, že já rozhodně ano. Po přečtení knihy Severně od šedesáté páté jsem se ale rozhodla s tím něco udělat. I mezi těmi nenápadnými knihami totiž můžeme najít opravdové klenoty, a i když mnohé ještě nejsou obroušené do dokonalosti, naši pozornost si určitě zaslouží.
Tahle krásná knížka se mi také dostala do rukou, jen se mi zdá, že jsme každá četla něco jiného:) Nerada přiřazuji autory k jiným, ale pokud, tak spíš London než Brown. Pasáž o kostrbatosti vět připodobněná ke špatnému překladu mi přijde hodně nesmyslná, část o čárkách snad ani nebudu komentovat, ale zásadně se rozcházím v názoru v pasáži o opakování motivů již jednou napsaných. To má právě hluboký smysl v tom metafyzickém propojení jednotlivých osudů a skupin, silnou úlohu v nadřazení něčeho vyššího, jde zde o vědomý rytmus v literární stavbě příběhu. Jinak souhlasím, že jde o výjimečný příběh, který ale stejně jako další knihy autora nutí čtenáře k přemýšlení.
Přeji hodně radosti a hledání poselství u dalších knih Z. Hanky:)
Každému podle jeho gusta, je ale taky možné, že moje elektronická verze knížky obsahovala šotky. 😉
Každopádně díky za komentář a přeji takových čtenářských zážitků víc. 😉
díky, i Vám ☺☺☺