John Green: Paper Towns/Papírová města

Já a český překlad Greenových knih se neustále míjíme. Respektive český překlad není dost rychlý, abych na něj dokázala počkat. Ano, je tu moje předčasná recenze na Paper Towns/Papírová města od Johna Greena.

Román Paper Towns vyšel v roce 2008, čili po Hledání Aljašky (v češtině vyšla loni) a před Hvězdy nám nepřály, což byl román, kterým se Green představil u nás a hned si vytvořil početný fanklub. Já se do něj zařadila trochu dřív, protože jsem o Hvězdách zaslechla, ještě než doputovaly do našich knihkupectví. Od té doby mívám „greenovské absťáky“. Jeden z nich jsem uhasila knihou Paper Towns, ale myslím, že za chvíli ho budu mít zase.

Hlavním hrdinou Papírových měst je Quentin Jacobsen, který je v posledním ročníku na střední. Odpůrce tradičního amerického školního plesu, normální kluk a tak trochu bojácný outsider, který je beznadějně zamilovaný do své kamarádky z děství, Margo. Kdo by čekal klasický young adult příběh o tom, jak se Quentin z šedé myšky stal hrdým a obdivovaným přítelem Margo, nedočká se ho. To by nebyl Green, aby jen omílal stokrát napsané a viděné.

I v tomhle příběhu se Green dotkne smrti (stejně jako v Hledání Aljašky a Hvězdy nám nepřály), tentokrát je zde ale přítomná jen jako důležitá metafora někde (zdánlivě) v pozadí. První kapitola nám totiž ukáže, jak malý Quentin a Margo objevili v parku muže, který se zastřelil. Obloukem se k němu vrátíme až na konci knihy, kde na vás čeká úžasná myšlenka, kterou vám nebudu prozrazovat. Řeknu jen, že jsem ani nedýchala.

V Paper Towns se vám dostane příběhu o dospívání, pojatého po greenovsku, to znamená netradičně. Margo už se dávno s Quentinem nebaví a přátelí se s jinými, a na škole je považována za legendu. Může za to zejména její nespoutanost a časté dobrodružné několikadenní výpravy, kdy její rodiče šílí strachy i vzteky. Jednoho dne však Margo nečekaně zaklepe na Quentinovo okno a uprostřed noci ho vtáhne do jednoho z margovského dobrodružství. Druhý den se Margo neukáže ve škole, pak ani další. A Quentin zjistí, že pro něj zanechala vodítko, jak ji najít… Quentin začne pátrat a čím víc se noří do záhadného zmizení, tím méně si je jistý, kým vlastně Margo byla a jestli ji vůbec znal. Co vlastně chce on sám? A co jsou papírová města, na která Quentin ve spojitosti s Margo neustále naráží?

John Green přednáší na VidConu v Kalifornii – převzato z commons.wikimedia.org

Co na Greenových knížkách obdivuju, je jeho práce s metaforami a symboly. V příběhu se například ponoříme do veršů Walta Whitmana, které nesou nějaké poselství v rámci příběhu jako celku, tak v ději samotném, protože v nich Margo zanechala vodítka. A také papírová města představují zajímavou metaforu – opravdu máme rádi lidi okolo nás proto, jací jsou, nebo jen naši představu o nich? A můžeme vůbec někoho doopravdy poznat?

Green zkrátka píše zábavně, ale zároveň jde i hlouběji. Občas se v textu znenadání vynořila věta, která mě zasáhla svou trefností. Jako by mi autor nahlédl do hlavy a tu myšlenku si odtamtud vzal. A také jazyk, jakým Green píše, je zajímavý – zvlášť to, jak teenagerovským vyjadřováním dokáže vyjádřit hluboké myšlenky o životě a vším, co je s ním spjaté.

Abych jen nechválila, musím říct, že mi občas lezl na nervy hlavní hrdina. Jeho posedlost Margo byla zkrátka někdy až příliš, ale to je nejspíš můj problém, když čtu knížky o teenagerech, jejichž chování už je mi na hony vzdálené. Green si to u mě ale vyžehlil výborným závěrem, který je všechno, jen ne klasickým sladkým happy endem. Díky za to. 

Četli jste Papírová města? Těšíte se na ně? 😉