Můj úplně první příběh

Ve svém starém psacím stole mám šuplík a v tom šuplíku si schovávám poklady. Jak jste správně uhodli, nenašli byste tam šperky ani nic podobného, jen spoustu popsaných papírů. V tomto příspěvku vás tam nechám nahlédnout a ukážu vám úplně první příběh, který jsem kdy napsala.

Bylo mi sedm, chodila jsem do první třídy a ještě mě ani nenaučili psát psacím písmem. Nejsem si dokonce ani jistá, jestli jsem v té době věděla, že existují spisovatelé a že se jednou budu chtít stát jedním z nich. Tehdy mě nic takového netrápilo. Prostě jsem vzala tužku a psala

Můj úplně první příběh jsem načmárala do sešitu s růžovou žirafou, nadepsala ho svým jménem, třídou 1.C a přidala jsem i rok 1997. Hlavním hrdinou se stal tučňák Franta, který byl ve skutečnosti ořezávátkem na mém stole.

Tehdy mě také fascinovaly čokoládky Kraš, ve kterých byla vždycky samolepka s nějakým zvířátkem. Ty jsem pro příběh taky využila a ze zvířátek udělala Ferdovy kamarády. Že by spojitost s J.K. Rowlingovou? První příběh, který napsala, byl také o zvířátku, konkrétně o králíkovi jménem Králík. 🙂

Moc ráda se k tomuhle starému sešitku vracím. Příběh v něm je sice jen krátký (v sedmi letech jsem se moc nezaobírala tím, jestli to dokončím nebo ne) a úsměvný, ale má pro mě své osobní kouzlo. Díky němu si vždycky připomenu, že bez psaní nemůžu existovat a věděla jsem to už jako dítě, když jsem začala psát příběhy a ani vlastně netušila, co dělám a proč to dělám. 

Nahlédněte do mých spisovatelských začátků. 😉

muj pribeh1

Sešit s růžovou žirafou má popsaných jen prvních pár stran.

muj pribeh2

Příběh. 1. díl. Tučňák Franta. (Fandila jsem si, zřejmě jsem počítala s celou sérií). :))

muj pribeh3

Ilustrace musí být. V pravem spodním rohu vidíte samotného hlavního hrdinu. 😉

muj pribeh4

Malí tučňák Franta Byla jednou jedna rodinka. Ta rodina bela zestavena z tučňáků. V ní byl tříletí tučňá. Jeho matka byla zlá, tak si řekl, že uteče. Tak se zbalil a šel. Do batohu si zabalil: Jídlo, své peníze, a časopisy, aby mu nebylo smutno. V peněžence měl 50 korun a byl spokojen. Říkal si že mu to stačí. (Franta byl evidentně skromný. A já netušila, že t se píše naopak.)

muj pribeh5

V té době jsem četla Mateřídoušku a zbožňovala rohlíky s medem. 🙂

muj pribeh6

Další strana příběhu.

muj pribeh7

Byl šikovný. Umí i auto i dům i sklo. Už byl moc daleko od domu. Někde ve městě. Kousil si částky a staví si auto i dům. Je u moře. Tam je krásně, rozhodl se, že tam zůstane. (Těmi částkami jsem asi měla na mysli součástky.)

muj pribeh8

Proč mám takový pocit, že jsem tenkrát uměla kreslit líp než teď? 🙂

muj pribeh9

Zahlédl tam ledního medvěda, malý tučňák se ho ptá, jak se jmenuješ? Míša. A já žádné jméno nemám! Tak se budeš jmenovat Frantta! Anoooooo! Můžu se povozit? Tak jedem! (Odstavce a uvozovky byly ještě velkou neznámou.)

muj pribeh10

Další (a poslední) strana veledíla.

muj pribeh11

Moji kamarádi: Daniel, Jim Jim, Ferda, Honza, Michal, Kamil. Stíská se mi po nich, a jak! Chci je vidět, a hned!!

muj pribeh14

Tak jel ve svém autě ze svým kamarádem Míšou za svými kamarády. Jeli moc dlouho. Najednou Frranta vidí Jim Jim. Jim Jim! Ahoj Franto, jak se máš?! Teď se mám dobře. Proč si utekl? Protože naši jsou zlí a nemají rádi. Máš jenom 50 korun, jídlo ti má chytat Míša? Neumíš se o sebe postarat.

Pak měl nejspíš přijít nějaký dobrodružný twist, ale to už se nikdy nedozvím, protože příběh tady končí. Je to docela škoda, ráda bych se dočetla, co by moje naivní dětská fantazie vykouzlila. 

A co vy? Máte také své první výtvory schované? Nebo jste začali psát až v pubertě/dospělosti/stáří/teprve nedávno? 😉

Tagy:
Markéta Růžičková
Jsem experimentátor, samouk a kreativec. Ráda se učím něco nového a inspiruji druhé. V hlavě si tvořím světy. Potěšíte mě šálkem kávy, dobrou knihou, cestovatelskými zážitky a nakažlivým nadšením. ;)
Komentáře
  1. Veronika napsal:

    Ahoj MArkétko, to mě pobavilo i potěšilo…a máš naprostou pravdu, jako děti jsme to věděly !!
    já mám také schované své výtvory. V té době bylo PC scifi, psala jsem i kreslila, obzvlášť ráda na wc papíry. To byly takové z jedné strany lesklé papíry, už poskládané, na wc se nedaly použít, ale psalo se a malovalo na nich krásně 🙂 také jsem vždycky měla knížku poctivě nadepsanou, že se jedná o první díl (!) a také název nakladatelství 🙂 moje asi první knížečka, také někdy z první třídy, byla o makové panence a motýlu emanuelovi a vymyslela jsem jim nový příběh plus kamarády (a nakreslila) a vím, že jsem to dokonce dokončila a končí to tím, jak si dali pusu 🙂 a ne jednu:-)

    později jsem psala dál, někdy i s kamarádkou jsme tvořily společně, ale pak jako už dospělá jsem toho nechala 🙁

    nyní po letech se k tomu vracím, je to něco je uvnitř a musí ven 🙂

    už nepíšu na papíry, ani nekreslím :-), ale minulý týden jsem si založila blog a webovky a mám z toho radost.

    občas si čti na tvých stránkách pro inspiraci, díky 🙂

    • Ahoj, díky za zajímavý komentář a sdílení tvých zážitků s psaním. Jsem moc ráda, že tenhle článek vyvolal odezvu a lidé mi píší o svých dětských výtvorech. 😉
      Ha, na toaletní papír… proč mě to nikdy nenapadlo? Muselo se na něj skvěle psát!
      Jsem ráda, že se k psaní vracíš, a děkuju, že čteš můj blog. 😉
      Markéta

  2. Melanie napsal:

    Já napsala někdy ještě jako pětiletá příběh o velké rybě. Vypadalo to zhruba takhle:

    Kapitola 1 – Tatínek koupil Aničce rybičku
    Kapitola 2 – Rybička rostla A tak dál, pokračovalo to epickou zápletkou, jak rybička pořád rostla a rostla, až ji vrátili do zverimexu. 😀 No jo, můj první literární počin… jednou vejde do historie. 😀

  3. Terka napsal:

    Já jsem začínala psát asi v deseti letech a to přímo na blog. Pak jsem příběh z blogu smazala, ale do teď ho mám uchovaný ve formátu .jpg(tehdy jsem nepoužívala žádné text.editory). Ale napsala jsem asi jen 5 krátkých kapitol, pak jsem psala pokračování jedné existující knihy, které mám dosud na svém prvním webu. 😀

    • Ha, mladší generace. 😀 Když jsem začínala psát, počítač ještě neměl každý a byly to obrovský kraksny přes půlku stolu. 😀

      • Terka napsal:

        Ano, mladší generace 🙂 I když občas bych radši žila v minulosti 😀 Na počítači se mi píše lépe i když teď občas píšu ve škole do speciálního sešitu, takže taky na papír 😀

        • Papír je nejlepší, super antirušivý, nezamrzává, nerestartuje se, nerozbíjí se, nestojí tisíce korun. Je to s ním sice trochu pomalejší, ale i tak je zážitek z psaní mnohem silnější. A když to uvážím, tak na počítači mě stejně pořád něco rozptyluje, takže z toho papír vychází jako král. 🙂

          • Terka napsal:

            Já to na papír hodně zkracuju, u nás se papíry ztrácí ve sběru papíru a tužky každou chvíli nepíšou, na Pc se víc rozepíšu, je pravda, že ještě chatuju a dělám tisíce dalších věcí ale co 😀 Dávám přednost počítači, ale ne tomu mé babičky, který vynechává písmena a slova 😀 to už radši píšu na papír a navíc, těch papírů co bych popsala 😀 počítač koupíš a nemusíš neustále dokupovat papíry 😀

  4. Já si psala nejprve do sešítků, ale ty se bohužel nedochovaly. Později do wordu, ale ten dokument už bohužel také zmizel v nenávratnu. Mám schované jen některé soutěžní příspěvky či školní slohy. 🙂

  5. Bára napsal:

    Jé, to mě příjemně pobavilo 🙂
    Také jsem nedávno pročítala svůj první výtvor… A také nedopsaný 🙂
    Stvořila jsem ho když mi bylo zhruba devět a je to pohádka o lesní královně v ohrožení a skřítcích se jmény Zemík a Stromík, kteří ji chtějí zachránit… Pokud si dobře vzpomínám, hodlala jsem z toho udělat divadelní hru. Já měla být vypravěč a moje nejlepší kamarádka Lucka královna. Jen pro Zemíka a Stromíka jsem herce nenašla 😀

    • Dětská kreativita je úžásná. Když je člověku sedm nebo devět, nic není nemožný. 😀
      Jé, tak to bych si moc ráda přečetla! Jestli to někdy hodíš na blog, určitě dej vědět. 😉

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.