Ztraceny v tasmánské divočině…

Australských autorů u nás moc nevychází (Liane Moriarty a …?) a těch tasmánských ještě méně. Když nad tím teď přemýšlím, nemyslím si, že jsem kdy četla knihu, kterou by napsal spisovatel pocházející z Tasmánie a která by se odehrávala v Tasmánii. Tedy až doteď. Pustila jsem si do uší detektivní thriller Hora duchů, prvotinu Kylea Perryho v podání Aleše Procházky. Více vám o svém prvním tasmánském zážitku popovídám v audioknižní recenzi. 🙂

Od té doby, co jsem viděla podmanivý (mimochodem australský) film Piknik na Hanging Rock, mám slabost pro příběhy o ztracených dívkách. Právě to byla jedna z věcí, která mě na Hoře duchů lákala. A když se k tomu přidalo i nezvyklé tajemné prostředí tasmánské buše a tasmánská mytologie, neváhala jsem ani vteřinu.

Když se ze školního výletu do tasmánských hor se domů nevrátí čtveřice náctiletých spolužaček, hned se se mezi obyvateli městečka Limestone Creek začne šeptat o Hladovém dědkovi, místní strašidelné legendě o záhadném muži z buše, který ve skalách číhá na mladé dívky. V roce 1985 došlo v Limestone Creeku k podobnému zmizení, a tak se historie, která dodnes budí místní ze sna, opakuje. Jenže opravdu za vším stojí Hladový dědek? Zkušený detektiv Con Badenhorst pověrčivý rozhodně není, zato však musí uznat, že na případu zmizelých dívek je něco podivného. Ulehčovat mu to nebudou rodiče pohřešovaných studentek, celá řada podezřelých, kteří mu zjevně neříkají všechno, zkorumpovaní policisté, drogoví dealeři, a ani místní hvězdy sociálních sítí, které mohou jediným videem ovlivnit názor stovky tisíc sledujících. Kdo stojí za zmizením čtyř spolužaček? A podaří se je nalézt živé?

Kyle Perry ve svém debutu čerpal ze znalosti tasmánského prostředí i svého zaměstnání výchovného poradce v protidrogových a protialkoholových léčebnách. Oboje je na Hoře duchů znát. Nejsilnější stránkou Perryho prvotiny je právě barvitě vykreslený svět maloměstské Tasmánie a tasmánské divočiny i zajímavě vykreslené postavy. Příběh je povedenou kombinací detektivního thrilleru a špetky hororu okořeněného o prvky mystery žánru, trochu té mytologie i aboriginské historie a současných témat jako nelegální pěstování marihuany a vlivu sociálních sítí. Autor si bere od každého trochu a přetváří tyto ingredience v napínavé vyprávění, které vás bude při poslechu držet v pozoru.

Na druhou stranu není Hora duchů bez much a nese sebou pár prvotinských neduhů. Zejména chování vyšetřovatelů bylo mnohdy neprofesionální až překvapivě dětinské a myšlenkové pochody nelogické či příliš nahrávající autorovi do karet. Stejně tak závěrečné rozuzlení by si určitě zasloužilo trochu vybrousit. Sice jsem občas nad některými rozhodnutími a chováním postav vrtěla hlavou, nakonec jsem však přivřela oko a audioknižní Horu duchů jsem si užila (a rozhodně nebudu jediná).

Interpretaci Hory duchů svěřilo vydavatelství OneHotBook Aleši Procházkovi, vypravěči par excellence, který na poli audioknih rozhodně není žádným nováčkem. Zpočátku bylo trochu zvláštní nechat si od něj vyprávět zrovna napínavý detektivní thriller, protože mi do ucha nedávno četl celou trilogii Pán prstenů. Na rozdíl od zmíněné fantasy klasiky volí Aleš Procházka v Hoře duchů v režii Michala Bureše poměrně svižné tempo a umně odlišuje hlasy jednotlivých postav. Z jeho interpretace přímo čiší energie, která napovídá, jak si vyprávění užil, a na audioknize je to hodně znát. Doufám, že se s ním v onehotbookovských titulech ještě setkáme!

Ani u hudby doprovázející audioknihu nesáhlo OneHotBook vedle. Znepokojivé tóny tradičního aboriginského hudebního nástroje didgeridoo se rozezní v předělech mezi kapitolami a podtrhují exotičnost tasmánského prostředí i to, jak děj postupně temní. Za mě palec nahoru, i když se mi z toho ježily vlasy na hlavě. 🙂

I přes těch pár much Horu duchů určitě doporučuji všem milovníkům detektivních thrillerů. Pokud si do uší s oblibou pouštíte audioknihy, které vás pro samý zvrat a nečekané odhalení nepustí až do konce, Hora duchů je skvělou volbou.