Z popela: do hlubin dětských vzpomínek

Severská literatura není jen krimi nebo Fredrik Backman. O tom jsem se mohla přesvědčit při poslechu audioknihy Z popela od švédského autora Alexe Schulmana. Jak se tohle rodinné psychologické drama namluvené Ondřejem Brouskem a vydané vydavatelstvím OneHotBook povedlo a poslouchalo? A měli byste si ho do uší pustit taky? To se dočtete v recenzi. 🙂

Tři dávno dospělí znesváření bratři se vracejí na chalupu u jezera, kam jezdívali s rodiči vítat letní slunovrat, na místo, o kterém si po dvě desetiletí mysleli, že už ho nikdy neuvidí. Tentokrát je však koupání v jezeře a pobíhání po lese nečeká. Podle posledního přání své zesnulé matky tu totiž mají rozptýlit její popel. Návrat na důvěrně známé místo je však také návratem do zakalených vzpomínek na dětství, dávno potlačovaných událostí, po kterých zbyla jen bolestná slepá skvrna. Podaří se Nielsovi, Benjaminovi a Pierrovi znovu navázat zpřetrhaná pouta a postavit se čelem tíživé minulosti?

Z popela je seversky intenzivní a hutné psychologické drama, které ve Švédsku patří k nejvýraznějším knihám posledních let. Nadšenou reakci ke knize přidal mimo jiné i Fredrik Backman: „Nad osudem trojice bratrů se neubráníte slzám: nad muži, kteří se z nich stali, nad chlapci, jimiž bývali, i nad tím, jak krutě přišli o dětskou nevinnost. Úžasné, tíživé, nezapomenutelné.“ Vtáhne vás do jakéhosi bezčasí, ve kterém se vám události přehrávají před očima bez časové souslednosti, často na sebe navazují asociacemi, pocity, obrazy. Pohledem prostředního bratra Benjamina, vnímavého chlapce, který se zuby nehty snaží držet své nejbližší pohromadě, zažíváme na první pohled ideální dětství plné volnosti, hraní si v lese, plavání v jezeře. Brzy však začínají vyplouvat na povrch drobné konflikty, posedlosti, neurózy, praskliny v soudržnosti, které postupně narůstají a utvářejí křehkou a složitou pavučinu rodinných vztahů. A hluboko pod tím vším ona traumatizující slepá skvrna…

Z popela klade mnoho otázek, poskytuje čtenáři vodítka zakalená vzpomínkami, aniž by mu cokoli násilně podsouvala či nějak podkopávala jeho inteligenci, a nakonec všechny ty otázky v závěru zodpoví v bolestném rozuzlení, díky kterému všechny dílky skládačky zapadnou na své místo. Řekla bych, že je to jedna z těch audioknih, které na vás hluboce zapůsobí a které si nejvíce vychutnáte tehdy, když o nich předem nebudete moc vědět. Já se také pustila do poslechu téměř se zavázanýma očima a bez jakýchkoli očekávání se nechala vtáhnout do Benjaminova retrospektivního vyprávění. Po doposlouchání jsem pak několik dní neměla chuť pustit se do žádné nové audioknihy, tak silně na mě dílo Alexe Schulmana zapůsobilo.

Z popela bravurně načetl Ondřej Brousek v režii Michala Bureše a opět nemůžu jinak, než potvrdit to, co ve svých audioknižních recenzích opakuji pořád dokola: OneHotBook má výběr interpreta prostě v malíku (a nejen to!). Ondřej Brousek si hravě poradil s neustále se přelévajícím časem i mnoha rovinami vyprávění. Odlišuje dětská já tří bratrů i jejich dospěláckou verzi, dokáže podtrhnout ten moment, kdy se z hřejivých vzpomínek náhle stávají vzpomínky tíživé, a vypráví s jakousi lyrickou trpělivostí. Obvykle audioknihy poslouchám v rychlosti 1,5x, ale Z popela jsem prostě jen nechala plynout a nemohla jsem udělat lépe. I tak těch necelých sedm hodin poslechu uteklo nebývale rychle.

Zádumčivou až snovou atmosféru návratu do dětství ve švédské jezerní kotlině doprovází melancholické klavírní tóny, které při poslechu neruší, spíše naopak. Mnohdy také zní i tehdy, kdy Ondřej Brousek vypráví, a to mě příjemně mrazilo v zádech. 🙂

Z popela patří k těm audioknihám, na které musí být člověk v tom správném rozpoložení. Z recenze je vám nejspíš jasné, že tohle není audiokniha, u které se budete válet smíchy po podlaze, ani se usmívat. Máte-li však rádi psychologická dramata či hutnou severskou literaturu, určitě nesáhnete vedle. Pokud mu dáte šanci, Z popela je vyprávěním, které ve vás zanechá hluboký a nezapomenutelný dojem.