Vítejte na pohřebišti zapomenutých knih

Světový bestselller Stín větru nedávno zesnulého španělského spisovatele Carlose Ruize Zafóna u nás konečně, dvanáct let od svého vydání v češtině, vychází i jako audiokniha. A jelikož si nikdy nenechám ujít příležitost vrátit se do rozpálených ulic Barcelony a začíst se do příběhu o magii slov, hned jsem se pustila do poslechu. O tom, jak se mi audiokniha líbila, se dočtete více v recenzi. 🙂

Pohřebiště zapomenutých knih? Láska ke knihám? Záhadný padouch mizící ve stínech? Muž pálící knihy? Nenaplněná osudová láska? Vinoucí se uličky a temná zákoutí Barcelony? Myslím, že každý milovník příběhů s nádechem tajemna a vůbec každý, kdo miluje příběhy a knihy a knihovny plné knih, zpozorní. I já byla lapena příslibem Stínu větru z pera Carlose Ruize Zafóna, když u nás román před lety vyšel, a i já jsem se připojila k těm, kteří si Danielovo vyprávění o pohřebišti zapomenutých knih vychutnali. Proto jsem si nenechala ujít ani audioknižní podobu Stínu větru, kterou vydalo vydavatelství OneHotBook v podání Gustava Haška.

Stín větru jsem si ještě jako studentka půjčila v knihovně a četla ji ve vlaku, v tramvaji, na přednáškách, zkrátka kdykoli to bylo možné. Kniha mě tehdy přenesla z hlučného Brna do tajemné katalánské metropole a probudila ve mně silnou touhu navštívit Barcelonu a toulat se jejími historickými uličkami. Toto přání jsem si splnila před dvěma roky, kdy jsem dva týdny bydlela v Gotické čtvrti, objevovala krásy tohoto katalánského klenotu a neustále pátrala po pohřebišti zapomenutých knih. To jsem sice nenašla, zato jsem narazila na spoustu zaprášených antikvariátů, které by klidně mohly patřit Danielovi a jeho otci.

Stín větru nás zavede do Barcelony roku 1945, v níž desetiletý Daniel Sempere podnikne se svým otcem cestu na tajemné pohřebiště zapomenutých knih. V nekonečném labyrintu vytáhne z police román Stín větru od tajemstvími opředeného Juliána Caraxe, aniž by tušil, jak tato náhodně objevená kniha ovlivní celý jeho život. Když začne po Caraxovi pátrat a střípek po střípku odkrývat autorovu minulost, zaplete se do sítě příběhů, z nichž není úniku. Je svědkem stínů španělské historie, lásky i nenávisti lidí, kteří tu byli před ním, učí se milovat knihy a respektovat jejich moc, stejně jako dospívá z chlapce v muže. Tento napínavý thriller s prvky gotické, milostné, detektivní i historické literatury toho má čtenáři i posluchači hodně co nabídnout a potěší i to, že Stín větru je součástí volné čtyřdílné série knih, kdybyste zatoužili se do magické Barcelony se Zafónem vrátit.

Když jsem se pustila do poslechu Stínu větru, byla jsem zvědavá, jak moc se moje vnímání příběhu a zážitek z něj bude lišit od našeho první setkání. Okouzlení atmosférou Barcelony i tajemnem zůstalo, zato jsem si o dost více všímala pro mě poněkud problematičtějších prvků zápletky. Tak třeba Zafónova tendence dělat z ženských postav pouhé objekty mužské náklonosti a terče mnohých sexistických komentářů, aniž by se byť jen snažil z nich udělat propracovanější a lidštější postavy, mě občas při poslechu hnala do vývrtky. Stejně jako Danielova naivní tendence se už od útlého věku zamilovávat do každé ženy, na kterou jen pohlédne, a pak ji pronásledovat, jako by mu patřila a on měl právo šklebit se na každého, kdo v ní také najde zalíbení (což mimochodem v jednom z úseků děje dělá u třech žen zaráz). Když ale odhlédnu od těchto Zafónových přešlapů, poslech Stínu větru jsem si užila skoro stejně jako tenkrát. A už zase chci jet do Barcelony!

Stínu větru se zhostil Gustav Hašek v režii Michala Bureše. Zprvu jsem k výběru interpreta přistupovala trochu skepticky, protože jsem si pro tohle tajemné vyprávění představovala někoho s hlubším, podmanivým hlasem, ale jakmile jsem se pustila do poslechu, počáteční obavy jsem ihned pustila k vodě. Gustav Hašek se do mladého vypravěče Stínu větru dokonale převtělil, svým projevem výborně podtrhl naivitu vypravěče i útrapy, které Daniel od dětství po dospívání až do dospělosti prožívá, a hladce si poradil i s promluvami ostatních mnohých postav románu, včetně těch ženských. U OneHotBook se zkrátka vždycky můžete spolehnout, že vyberou toho jediného správného vypravěče či vypravěčku, i když se vám to zpočátku nepozdává. 🙂

Nechybí ani hudební podkres audioknihy a já můžu s radostí říct, že OneHotBook využilo příležitost, která se sama nabízela, a obohatili poslech o vášnivé i melancholické rytmy španělské hudby. Tento původní audioknižní soundtrack se krásně poslouchá a hravě vás v duchu přenese do kamenných uliček Gotické čtvrti, ve které nějaký umělec zručně prsty laská struny španělské kytary.

Teď už mě jen napadá, jestli se po Stínu větru OneHotBook pustí do celé volné tetralogie Pohřebiště zapomenutých knih a postupně vydá zbylé tři příběhy z magické Barcelony: Andělská hra, Nebeský vězeň a Labyrint duchů. Já bych si je určitě poslechla. 🙂