Tak jsem TO doposlouchala

Je TO strašidelné. Je TO opojné. Je TO děsivé a mnohdy nechutné. Je TO také zatraceně dlouhé, ale stejně se od TOHO nedokážete odtrhnout. O čem mluvím? Přece o jednom z nejkultovnější hororů od mistra žánru Stephena Kinga, románu To, který se letos dočkal nejen zbrusu nového filmového zpracování, ale také audioknižního. Jak audiokniha dopadla? Více v recenzi. 

Pamatuju si, když jsem To četla poprvé. Bylo to parné léto před více než deseti lety, kdy jsem ještě byla školou povinná a mohla si užívat prázdnin. Ležela jsem u rybníka na břiše a hltala jednu stránku za druhou. Na obálce té tlusté knihy připomínající těžkou cihlu byla dětská ručka natahující se z kanálu a já úplně zapomněla, že jsem se přijela vykoupat. Od té doby má To čestné místo v mojí knihovně a já se k němu občas vrátím, ale nikdy jsem nepřečetla těch tisíc stran v jednom kuse znovu. Proto jsem byla natěšená jako na Vánoce, když jsem se dozvěděla, že se stane nemožné a vydavatelství OneHotBook se chystá tohle hororové monstrum převést do audioknižní podoby.

Hororové monstrum to tedy opravdu je, obsahuje více než 51 hodin nervy drásajícího poslechu, který není radno poslouchat před spaním. (Já audioknihu nemoudře stejně před spaním poslouchala a pak se mi zdálo o pavoucích a kanálech, ale což.) To vypráví o velkém Zlu s velkým Z, které se v podobě klauna Pennywise skrývá pod městečkem Derry, a vypráví o něm obšírně v příběhu, který jako by bobtná do všech směrů. Je tak detailní, že vás bude mrazit, jak skutečné se to zlo zdá. Pro mě bylo To vždy historií zla v Derry ve všech významech toho slova.

Co mě ale na Tom baví ze všeho nejvíc není ona hrůza či obvyklé Kingovy nechutnosti (v nichž je mimochodem až nepříjemně dobrý), ale onen nehororový prvek – sedm dětí, z nichž se později stanou dospělí, jejichž životy se s Tím propojily. Velká přátelství, první lásky i zkušenosti, dětská naivita i odvaha čelit tomu, co dospělí přehlížejí, a nostalgie dětství – v této poloze je a vždycky byl Stephen King nejsilnější a toho se nám v audioknize To dostane spoustu.

V klubu Smolařů je kotající Bill, jemuž To zabilo mladšího bratra, ukecaný brýloun Richie, obézní Ben, hypochondr Eddie, Beverly, která je dcerou násilnického otce, Žid Stan a černoch Mike. Ani jeden z nich to nemá v životě lehké, přesto najdou hluboké přátelství mezi sebou a také sílu čelit nejen hrůze z kanalizace, ale i Henrymu Bowersovi a jeho partě surovců. King umí výborně vykreslit postavy a v případě klubu Smolařů i dalších aktérů příběhu to platí dvojnásob, protože mu ten bláznivý rozsah dovoluje ponořit se do jejich mysli opravdu důkladně. A to, že je sledujeme jako děti i později jako dospělé, kteří se vrací do Derry, aby splnili slib a zabili To, dodává celému dílu ještě další zajímavou rovinu – tedy co pro nás znamená dětství, jak o něm jako dospělí přemýšlíme a jak nás formuje.

Převést takový monstrózní román do audioknižní podoby (ta má přes 51 hodin a 5 CD) je poměrně riskantní krok, který se nemusí vyvést. Asi nejdůležitější otázkou je, kdo se zhostí úlohy vypravěče nebo vypravěčů, protože právě on nebo oni budou zprostředkovávat děj posluchači. A tady se tradičně projevil pečlivý výběr interpretů, který vydavatelství OneHotBook svým audioknihám vždy dopřává.

Režisér Hynek Pekárek se To rozhodl vyprávět z pohledu hned několika postav a já si myslím, že to bylo šťastné rozhodnutí, i když vůbec ne jednoduché kvůli spleti dějových linek, které není snadné jednoznačně oddělit. Vícehlasá audiokniha tak jednotlivým pasážím dodává jistou osobitost a možnost snáze proniknout do jádra postavy, ale také narušuje stereotyp, který by nejspíš do četby vnesl jediný interpret.

A tak tu máme výborného Pavla Soukupa jako obecného vypravěče, který vypráví mezihry a části, na které nenahlížíme z pohledu žádné nebo pouze jediné postavy. Billovy části vypráví Jan Vondráček, Richieho se zhostil David Novotný, z pohledu Beverly vypráví Jitka Ježková, v roli Eddieho vystupuje Jan Zadražil, jako Ben je tu Michal Zelenka a jako Mike Vasil Fridrich. Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem si přiřadila hlas k postavě, ale samozřejmě jsou všichni výborní. Zvlášť jsem si oblíbila Mikovy části příběhu, v nichž se noří do historie Derry a pátrá po klaunovi Pennywisovi, a také jsem si užívala Jitku Ježkovou jako Beverly (a soucítila s ní, protože podle mého názoru vyfasovala ty nejintenzivnější pasáže (rituál v kanalizaci, který je dodnes něčím, co nemůžu zkousnout a přijmout, nebo třeba scénu mezi Patrickem a Henrym…)). A David Novotný se jako Richie, který neustále „dělá hlasy“, pořádně vyřádil a využil tak své zkušenosti ze čtení dětských textů. Jen u Michala Zelenky jsem měla chvílemi pocit, že interpretuje příběh až příliš pohádkově, což by bylo přijatelné v pasážích z Benova dětství, ale v těch dospěláckých se to trochu tluče a nechtěně to vyvolává nějaké to mrazení v zádech navíc. Zkuste poslouchat o pukání bulev a prýštění krve, jako by to byla pohádka pro děti a pochopíte, jak to myslím. 🙂

Hudební podkres není v To nijak výrazný, a já si teď po dvou týdech od doposlouchání nedokážu vybavit ani jednu z nich. To však vůbec nevadí, protože hudební motivy vždy považuju jen za tečku za kapitolou, poslední doznění atmosféry, přičemž by největší pozornost měla být vždy věnována textu samotnému.

Vzato kolem a kolem, pokud jste fanoušky Stephena Kinga a hororu, To je něco, co nemůžete minout bez povšimnutí. Já se na audioknihu a návrat do Derry těšila, měla jsem velká očekávání, a po poslechu jsem rozhodně nebyla zklamaná. Jestliže jste doposud To odkládali kvůli jeho tloušťce, pak sáhněte po audioknize a nechte si povyprávět o historii zla v Maine od mistra hororu, který v tomhle příběhu rozhodně nešetřil svůj talent.

P.S. Děkuji OneHotBook za téměř 52 hodin strachu a příležitost k návratu do Derry. 🙂