Rutina slavných spisovatelů: Marjane Satrapi

Ve třetím článku série o návycích spisovatelů se zaměřím na další inspirativní osobnost, Marjane Satrapi. Že jste její jméno ještě neslyšeli? To je rozhodně škoda. Proč, to se dozvíte v příspěvku.

Nejdřív bych se ale měla zmínit, že Marjane Satrapi není tak úplně spisovatelka. Nepíše romány plné písmenek, ale grafické romány s obrázky a bublinami. Tahle íránsko-francouzská kreslířka a autorka komiksů je však vynikající vypravěčkou, proto jsem si ji dovolila zařadit po bok Haruki Murakamiho a Elizabeth Gilbertové, o kterých už jsem v této sérii psala dříve. 

Své bohaté životní zkušenosti zúročila Marjane Satrapi ve formě svých příběhů – u nás vyšly grafické romány Persepolis (rozdělený na dva svazky), Kuře na švestkách, Šitíčko a Ajdar, z nichž první dva byly zfilmované. Pokud jste je ještě nečetli/neviděli, rozhodně doporučuji. Autorka umí vyprávět s lehkostí a vtipem o úskalích života a doplňuje to svou specifickou černobílou kresbou. Persepolis navíc nese autobiografické prvky, takže se z něj dozvíte i o autorce samé – jaké bylo její dětství v Íránu za dob revoluce a jak se nakonec ocitla ve Francii, kde dnes žije. 

Co se mi na Marjane Satrapi tolik líbí, je její elán a nadšení do kreativní práce. Její charizma z příběhů přímo sálá a dokáže čtenáře naprosto pohltit. A tak jsem zapátrala a v jednom rozhovoru si přečetla, jak vypadá každodenní rutina této kreslířky. V interview říká: 

Když se ráno vzbudím, jsem ve velmi špatné náladě. Tak vždy začínám. Opravdu nepatřím mezi ranní ptáčata. Pracuji skoro každý den. I když třeba neudělám moc. Svým způsobem se ale ráda nechám něčím rozptýlit. Někdy si potřebuji číst a někdy zase nedělat nic. 

Když ale začnu pracovat na nějakém projektu, jsem na sebe přísná. Vstávám v určitou hodinu, jím určitým způsobem, cvičím, musím být ve formě. Například když se přejíte u oběda, pak nemůžete pracovat. Takže si na všechno dávám pozor, je to jako na vojenském cvičení. 

Marjane Satrapi tedy patří mezi ty, kteří milují tvůrčí práci a dokáží zatnout zuby a dát se do toho, tvořit naplno. Na druhou stranu však uznává, že odpočinek je taky důležitou součástí toho všeho, jinak by kreativec taky mohl snadno vyhořet. A co si myslí o tvorbě jako takové?

Co se týče umělecké práce, myslím, že člověk pozná, jestli ji má dělat nebo ne, protože bez ní buďto nemůže žít nebo může. 

A nakonec se v rozhovoru Marjane zmiňuje o tom, jak je důležité chtít tvořit, protože, zcela upřímně, bez toho bychom to nedělali, že? 

Můžete být ten nejtalentovanější člověk na světě, ale když nebude pracovat, nebudete mít ani žádné výsledky. Takže jestliže to chcete dělat, pak to musíte dělat, ne pro slávu, ale pro radost samotnou, ne pro to, ne pro tamto. 

A co vy? Souhlasíte s názory Marjane Satrapi? A četli jste od ní něco? 😉