O sourozeneckém poutu obyčejně neobyčejně

Přiznám to bez mučení: Holandská vila mě zlákala především obálkou. Obvykle si audioknihy k poslechu vybírám podle mnohem důležitějších kritérií, jako jsou žánr, popis, autor či recenze, ale tentokrát stačilo, abych utkvěla pohledem na portrétu tajemné černovlasé dívky. Hned jsem věděla, že si „nejsilnější“ román Ann Patchettové, jak sliboval popisek, musím pustit do uší. Jak se audiokniha líbila, se dozvíte v recenzi. 🙂

Danny a Maeve vyrůstají koncem 40. let v honosné Holandské vile na předměstí Filadelfie, tohle však není příběh o bohatství, právě naopak. Někdy může být rodinné dědictví spíše břemenem, o čemž se sourozenci Conroyovi záhy přesvědčí. Matka je opustí, odejde kamsi do Indie konat dobro a jejich otec, který se po vzoru amerického snu vypracoval z chudoby a stal se úspěšným podnikatelem, se po letech znovu ožení. Andrea však oběma sourozencům není zrovna milující matkou, a tak se mezi mladším Dannym a svéráznou uštěpačnou Maeve vytváří silné pouto, které ještě více zesílí poté, co jsou ze svého rodného domu macechou vypuzeni. Přestože se oběma daří vybudovat si vcelku spokojený život, Holandská vila je v myšlenkách a snech nikdy neopustí a jako zatvrzelý přízrak jim neustále připomíná ráj, ze kterého byli vyhnáni. Dokáží se od domu a vzpomínek někdy odpoutat a odpustit sobě i svým blízkým? Jsou skutečně některé věci neodpustitelné? A neubližují křivda a zášť nejvíce právě nám?

Od Ann Patchettové jsem ještě nikdy nic nepřečetla, ale zato jsem o ní hodně slyšela. U nás její jméno možná nepatří mezi nejznámější, v anglicky mluvícím světě je však oceňovanou spisovatelkou. Holandská vila je jejím osmým románem a o jeho kvalitách svědčí i to, že se v roce 2020 objevil mezi finalisty Pulitzerovy ceny za literaturu. Jestli byl román nominován zaslouženě, to už nechám na vás. Možná může působit trochu obyčejně, ale myslím, že právě v té neobyčejné obyčejnosti je jeho největší síla. Vypráví o silném sourozeneckém poutu, o hledání vlastních kořenů, o odpuštění a posedlosti i o nevyzpytatelnosti životní cesty s takovou samozřejmostí a bez potřeby šokovat, až úplně zapomenete na svět okolo sebe. Patchettová to se slovy umí a ona všednost se v jejím podání stává čarovnou výpovědí o životě a lidské povaze.

Po fenomenálním Předčítači jsem doufala, že jsem se s Janem Šťastným nesetkala naposledy, a přání se mi splnilo právě v Holandské vile. Vydavatelství OneHotBook zkrátka vybírat interprety pro své audioknihy umí a ještě se mi nestalo, že by kdy sáhli vedle. Janu Šťastnému tato poloha nesmírně sedí a v režii Jitky Škápíkové vypráví román Ann Patchettové na výbornou. Myslím, že jeho doménou jsou právě příběhy jako Předčítač nebo Holandská vila, ve kterých sledujeme osudy postav napříč mnoha lety od dětství po dospělost. Nevím, čím to je, ale jeho hlasový projev umí onu osudovost krásně podtrhnout.

Vyprávění doprovází melancholické klavírní melodie, které by se báječně vyjímaly v tanečním sále Holandské vily a skvěle ladí s křehkostí příběhu.

Holandská vila pro mě byla něco jako zjevení a příjemné osvěžení. V době velkých gest, hlasitých výkřiků a snahy neustále šokovat a žadonit o každou vteřinu naší pozornosti je román Ann Patchettové jako tichý přístav, který trpělivě čeká na ty čtenáře a posluchače, kteří hledají autentičnost a možnost poklidně ponořit se do světa někoho jiného. Příznivce výbušných thrillerů Holandská vila asi neoslní, ale i tak mají dveře otevřené, kdykoli by zatoužili po poklidnějším poslechu.