Dům, kterým se prohání oceán

Tak jsem si dala Piranesiho potřetí. Poprvé jsem ho četla v angličtině hned poté, co loni na podzim vyšel. Podruhé jsem si ho poslechla opět v originále v podání skvělého Chiwetela Ejiofora (znáte ho jako toho chlápka, který se v Lásce nebeské oženil s Keirou Knightley). A potřetí jsem si tenhle román Susanny Clarkové mohla konečně vychutnat i v češtině. OneHotBook totiž vydalo jeho zvukovou podobu, kterou načetl můj oblíbenec Jaroslav Plesl. Mohla jsem u toho chybět? Přesně tak, nemohla. 🙂 Více se dočtete v recenzi na audioknihu.

Představte si Dům, jehož chodby a síně se táhnou do nekonečna, jsou lemovány mlčenlivými sochami a prohánějí se jimi mořské vlny a ničivé přílivy. Také si představte, že jste široko daleko jediným člověkem, který tu žije. Tedy kromě Toho Druhého, který se v síních Domu sem tam ukáže a žádá Piranesiho, jak jedinému obyvateli Domu přezdívá, aby mu pomohl pátrat po dávno ztraceném vědění. Dům je pro vás celým světem, záhadným, laskavým i krutým, labyrintem života. Vy jste jeho součástí, stejně jako on je součástí vás. Jenže co když vám něco uniká a věci nejsou takové, jakými se zdají být? Co když se v bludišti objeví ještě někdo?

Víc o ději Piranesiho neprozradím, protože si příběh nejlépe vychutnáte právě postupným odhalováním tajemství a krásy Domu. Jediný náznak by mohl váš požitek z poslechu narušit, což rozhodně nemám v úmyslu. Piranesi zkrátka patří k těm (audio)knihám, o kterých je lepší skoro nic nevědět, když se do nich pustíte. Čím otevřeněji budete k zápletce přistupovat, čím více se necháte unášet dějem a vlnami Domu, čím více necháte děj plynout, čím více se necháte okouzlovat tajemnou atmosférou labyrintu, tím více vás Piranesi uchvátí. Pokud naopak budete mít konkrétní očekávání nebo budete toužit po odpovědích příliš rychle, je docela dobře možné, že vás příběh zklame, a to by byla ohromná škoda. Nenechte se zmást ani nálepkou „fantasy“ žánru, protože Piranesi je románem těžko zařaditelným, fantastickým. Je prostě sám sebou a buďto pro vás bude tím pravým ořechovým nebo ne.

Konečně si i audioknižní vydavatelství u nás povšimla malého nenápadného zázraku jménem Susanna Clarková. Už celé roky mě frustruje, že se o této britské spisovatelce v našich končinách moc nemluví, protože já bych o ní mluvila bez ustání a až do padnutí, kdybych mohla. Její román Jonathan Strange a pan Norrell je totiž bezkonkurenčně mou nejoblíbenější knihou a vedle celé harrypotterovské ságy taky knihou, kterou jsem přečetla asi nejvíckrát a ještě si ji mnohokrát přečtu znovu. Zdá se mi však, že v našich končinách vzbuzuje autorka poněkud rozporuplné ohlasy. Je spousta čtenářů, kteří by stejně jako já za ni dali ruku do ohně a přečetli by si od ní klidně všechny nákupní seznamy, které kdy napsala. A pak jsou tu tací, kteří jsou z jejích knih spíše rozčarovaní. Snažím se tomu už roky přijít na kloub, a myslím, že odpověď se skrývá někde ve čtenářově trpělivosti a ochotě nějakou dobu tápat, než se děj jaksepatří rozjede a odmění vás naprosto magickým zážitkem.

Na začátku Piranesiho i Jonathana Strange a pana Norrella si vás totiž Susanna Clarková vyzkouší. Uvede vás do světa, aniž by vás držela celou dobu za ruku a vysvětlovala. Nechá vás, ať si vše postupně osaháte a zabydlíte se. Sem tam trousí náznaky, které vám mají napovědět, a teprve poté děj začne dávat smysl a nabere na obrátkách. Když třeba zapátráte po původu Piranesiho přezdívky, zjistíte, že je odkazem k italskému malíři a grafikovi Giovannimu Battistovi Piranesimu, který proslul svými fantaskními architektonickými prostorami, které se vzpírají logice, stejně jako nekonečné síně Domu. A schválně, jestli zachytíte i malé mrknutí k Letopisům Narnie. 🙂

Interpretaci Piranesiho svěřilo vydavatelství OneHotBook Jaroslavu Pleslovi, který vynikající překlad Viktora Janiše převedl do zvukové podoby. Jeho hlasový projev si vždycky užívám, takže když jsem jeho jméno uviděla na obálce, zajásala jsem. Nedokázala jsem si pro tuto fantaskní studii samoty představit lepšího vypravěče, a nemýlila jsem se. Jaroslav Plesl do toho dává všechno a umožňuje Piranesimu a Domu vystoupit ze stránek knihy.

Audioknižnímu Piranesimu nechybí ani hudební složka, jejíž autorkou je žánrově nezařaditelná skladatelka, textařka a výtvarnice Vladivojna La Chia. Podkres má atmosferický až impresionistický ráz. Vyvolává pocity, dojmy, obrazy a spolu se zvukovými efekty jako šplouchání vody, převalování se vln či křiku racků výborně doplňuje tajemnost a neuchopitelnost děje.

Moc, moc doufám, že se Piranesi bude čtenářům i posluchačům líbit, že se jím nechají okouzlit a unést do jiných světů, ale vím, že se nejspíš nebude líbit všem. To je ale naprosto v pořádku. Jsou-li tedy mezi vámi tací, kteří už dlouho hledají odpověď na Segundovu otázku, kam se poděla magie, dejte Piranesimu šanci. On odpovědi zná a rád se o ně s vámi podělí.