Co má předčítání knih společného s holokaustem

Viděli jste Předčítače, filmovou adaptaci stejnojmenné novely Berharda Schlinka z roku 2008 s Kate Winsletovou a Ralphem Fiennesem v hlavních rolích? Já ano, celé roky mi ale vrtá hlavou, o kolik víc toho má co říct právě předloha filmu. Proto jsem netrpělivě vyhlížela audioknižní zpracování Schlinkovy knihy, které mělo vydavatelství OneHotBook na svých stránkách uvedené v sekci „Připravujeme“ několik dlouhých měsíců, kdy se čekalo na dokončení originální obálky (a že to čekání stálo v tomhle případě za to, co říkáte?). Nakonec jsem se dočkala a ano, opět se mi potvrdilo, že (audio)kniha bývá obvykle lepší než film. Více v audioknižní recenzi. 🙂

Říká se, že na první lásku se nezapomíná. Své o tom ví Michael, onen Předčítač z titulu audioknihy, kterého jako patnáctiletého studenta v poválečném Německu přivedla taková náhoda jako žaludeční nevolnost do cesty o generaci starší Hanně. Netrvá dlouho, a jejich první rozpačité setkání přeroste v několikaměsíční vášnivý poměr, s kterým bude Michael nevyhnutelně srovnávat všechny své budoucí vztahy. Když o několik let později uvidí Michael Hannu znovu, je studentem práv a Hanna sedí na lavici obžalovaných v procesu, jenž má potrestat dozorkyně z nacistického koncentračního tábora. Teprve tehdy si Michael uvědomí, proč Hanna tolik toužila po tom, aby jí po milování vždy předčítal z knih. A právě tohle Hannino tajemství sehraje v procesu zásadní roli…

Schlinkova útlá novela však není jen příběhem prvního milostného vzplanutí, ale především zamyšlením se nad neřešitelnou otázkou viny německého národa za zločiny druhé světové války. Měla by vinu nést pouze generace Hanny, která se provinila tím, že ony zločiny buďto aktivně páchala nebo svým podvolením dovolila, aby se děly, nebo by měly vinu nést všechny generace Němců? Jak se s něčím tak tíživým a neuchopitelným mají vyrovnat mladí lidé jako právě hrdina Předčítače Michael, který se narodil dva tři roky před koncem války a o holokaustu a koncentračních táborech měl sotva ponětí? Jak se má mladá generace postavit ke svým rodičům, prarodičům, učitelům…, kteří, ať už za války dělali cokoli, si svůj díl viny ponesou až do konce života a sami nejspíš nevědí, jak takový život žít? A dá se něco takového vůbec někdy odpustit a zapomenout? Přesně takové otázky vám Předčítač bez slitování pokládá, nutí vás k zamyšlení nad něčím tak neřešitelným, jako je odpovědnost za něco, co jste nespáchali, nebo jste to spáchali s přesvědčením, že prostě jen děláte svou práci a plníte nařízení.

A i kdyby to nebyla pravda, protože zradou zločince se neproviníte, byl jsem přesto vinen, protože jsem zločince miloval.

Předčítačem Předčítače se stal Jan Šťastný, který v režii Hynka Pekárka odvedl vynikající výkon. Sice nijak výrazně nerozlišuje hlasy jednotlivých postav, ani si nijak zásadně nepohrává s emocemi či tempem textu, ale vypráví zkrátka příběh Michaelovými slovy, jako byl Michael skutečný, seděl naproti vám a vyprávěl vám o svém životě. Projev Jana Šťastného mi sedl právě z tohoto důvodu. A rozhodně to nemohlo být snadné předčítání…

Přiznám se, že mi hudební předěly moc v paměti neutkvěly, vybavuji si spíše minimalistické osudové klavírní pasáže. A víte co? Ono je to možná dobře. Příběh Předčítače je silný a emotivní sám o sobě, takže není třeba přehnaně dramatického hudebního podkresu, jen by to odvádělo pozornost od důležitého poselství novely.

A už jsem se zmínila, že obálku audioknihy absolutně zbožňuju? 🙂