Hodgesův konec hlídky

Třetím dílem s názvem Konec hlídky končí zabroušení Stephena Kinga do detektivního žánru a také příběh bývalého detektiva Billa Hodgese a jeho nemesis, Mercedesového vraha Bradyho Hartsfielda. Celou trilogii si díky vydavatelství OneHotBook můžete vychutnat také audioknižně a já u toho samozřejmě nemohla chybět. Jak se audiokniha Konec hlídky vydařila, se dozvíte v recenzi.

V každém dobrém thrilleru musí hrdina zneškodnit padoucha dvakrát, jednou naoko definitivně, podruhé skutečně definitivně. Málokoho tedy asi překvapí, že Mercedesový vrah je v Konci hlídky zpátky a opět dělá vše pro to, aby Billu Hodgesovi co nejvíce zavařil. Měl by ležet na nemocničním pokoji s nenávratně poškozeným mozkem, neschopný třeba jen odpovědět srozumitelně na otázku nebo se sám napít, ale jakkoli je Bradyho uzdravení nepravděpodobné, je z nevysvětlitelných důvodů schopný mnohem víc než děsit ošetřující sestry. Lidé, kteří s Bradym kdy přišli do styku, náhle páchají sebevraždy jeden za druhým a Hodgesům šestý smysl detektiva bije na poplach. Jak je to ale možné, když Brady nikdy nevyšel ze svého nemocničního pokoje a zdá se být v téměř vegetativním stavu? Bill se svou svéráznou parťačkou Holly se pouští do odhalování pravdy, zatímco mu zdrcující zpráva obrátí život naruby.

Už v recenzi na druhý díl trilogie Právo nálezce jsem si všimla žánrového odklonu od dílu prvního, a ani Konec hlídky není výjimkou, což se v rámci ucelené trilogie jen tak nevidí. Snad jen Stephenovi Kingovi by něco takového mohlo projít. Zatímco Pan Mercedes je nejucelenějším příběhem trilogie a má čistě kriminální zápletku, Právo nálezce je o poznání rozvětvenější a přesahuje do žánru thrilleru, Konec hlídky už je opět uzavřenější a i zde se dočkáme změny v žánru. Třetí díl už sklouzává spíše od thrilleru k hororu a překvapivě vnáší do Hodgesova pátrání také pro Kinga typické prvky nadpřirozena. To by mohlo mnohé posluchače zarazit a dokonce i odradit, zvlášť pokud očekávají čistokrevný thriller nebo detektivku. Oddané Kingovy fanoušky by však naopak mohl tenhle nečekaný příklon k hororu více než potěšit. Tak jako tak vás čeká brilantní Kingovo vypravěčství, kterému prvky nadpřirozena na kráse neubírají, takže mu mnohé rádi odpustíte.

Zatímco Právo nálezce mělo rovnou čtyři vypravěče, v Konci hlídky se King vrací k tomu, co v Panu Mercedesovi fungovalo na výbornou – ve vyprávění se z větší části střídají Hodges s Bradym a sem tam jim také sekunduje Freddi, Bradyho bývalá kolegyně z práce. King si umí se čtenáři / posluchači mistrně pohrávat a střídáním perspektiv umně vytváří napětí. Co neví Hodges, víte vy nebo to ví Brady. Co neví Brady, víte vy nebo to ví Hodges. Výsledkem je parádní rozloučení s trilogií a konec Hodgesovy hlídky.

Co audioknižní Konec hlídky posouvá ještě o stupínek výš než knihu, jsou dva hlavní narátoři, kteří prostě nemohli být obsazeni lépe. Do role Billa Hodgese se vrací skvělý Jan Kanyza, který si vás svým charizmatickým projevem ihned získá a Hodgese si zamilujete, i když má do klasického hrdiny poměrně daleko. Bradyho části příběhu namluvil opět Kajetán Písařovic, jehož herecký výkon je tomu Kanyzovu naprostým protikladem. Zatímco Hodges si v podání Kanyzy i za těch nejdramatičtějších okolností zachovává příčetnost, Písařovic se naopak nebojí do toho pořádně opřít a ukázat vám, jaký psychopat Brady opravdu je. Oba pánové jsou tak parádní protiváhou toho druhého a ve své roli se cítí jako ryba ve vodě.

O mnoho méně prostoru dostala k interpretaci Magdaléna Borová jakožto Freddi Linklaterová, která udělá tu chybu, že se vydá Bradyho do nemocnice navštívit. Magdaléna Borová dvojici Kanyza – Písařovic zdárně doplňuje, a ačkoli je její projev bezchybný a naprosto odpovídající Freddiině nevyzpytatelné povaze, je škoda, že její výkon poněkud zastiňuje právě nedostatek prostoru.

Konec hlídky doplňuje také originální hudba i hudební předěly, které oddělují jednotlivé kapitoly i podkapitoly. Zdařile gradují atmosféru a nechávají v posluchači doznít právě vyslechnutá slova tak, že všechny prvky audioknihy fungují jako celek na jedničku, a těm, kteří knihu už třeba četli, dávají o důvod navíc si ji ještě pustit do uší.

Stephen King prostě umí, ať už se pustí do čehokoli. A ve spojení se skvělým audioknižním zpracováním, kterému OneHotBook věnuje takovou péči, je to vždycky pecka. Už se nemůžu chystat, až si budu moci pustit chystané Osvícení a nezbývá mi než doufat, že Kingovy fanoušky toho čeká mnohem mnohem víc.