Carl Mørck a selfíčka

Příznivci detektivní série z kodaňského Oddělení Q (patřím mezi ně i já) se dočkali již sedmého pokračování série s názvem Selfies a vydavatelství OneHotBook přidalo i audioknižní verzi v jako vždy parádním provedení. S čím se musí věčně utrápený Carl potýkat tentokrát a jak se tenhle díl vyvedl, se dozvíte v recenzi. 🙂

Jussi Adler Olsen to Carlovi a jeho společníkům nijak neusnadňuje, takže i v Selfies se posluchačům dostane pořádné porce jak vyšetřování, tak i potýkání se s osobními záležitostmi hrdinů. A nechybí ani tolik autorův typický humor, který je již neoddělitelnou součástí série z Oddělení Q, a který považuji za originální koření všech Carlových „dobrodružství“.

Selfies se na rozdíl od předchozích dílů zdá o úroveň temnější. Oddělení Q hrozí zrušení, protože kvůli nedorozumění to vypadá, že nemají vůbec žádné výsledky, a zdá se, že jediným způsobem, jak rozhodnutí vedení zvrátit, je vyřešit případ, který by řešit vůbec neměli. Jenže zatímco si ostatní policisté nevědí rady, Oddělení Q vždycky ví, co dělat, protože pátrat po pachatelích starých a dosud nevyřešených případů vyšetřovatele vybaví jistou vynalézavostí. Do toho se poněkud svérázná Rose potýká s vážnými psychickými problémy. A aby toho nebylo málo, Carl s Asadem se kromě pátrání po Rosině minulosti, snaží vyřešit několik zdánlivě nesouvisejích vražd.

Jussi Adler Olsen i tentokrát staví zápletku hned na několika pilířích, které se postupně proplétají, až se nakonec na konci protnou. Selfies je v tomhle ohledu o něco komplikovanější než jeho předchůdci. Více než polovinu audioknihy jsem neměla ponětí, kam tím vším autor míří, ale podle zkušennosti s ostatními díly série jsem se nenechala odradit. Po doposlouchání všechny dílky skládačky sice zapadly na své místo, ale přesto jsem se nemohla zbavit pocitu, že byl příběh tak trochu překombinovaný.

Jsou tu případy podivných nehod, kdy neznámý řidič cíleně někoho srazí a z místa ujede. Je tu pátrání po Rosině minulosti a její roli v úmrtí jejího otce. Je tu vyšetřování nevyřešeného případu vraždy ženy v parku. A s tím vším se prolínají pasáže, v níchž se jedna zhrzená sociální pracovnice rozhodne vzít situaci do vlastních rukou. Terčů, na které autor míří, rozhodně není málo, což přispívá k trochu roztříštěnému vyprávění.

I tentokrát se role vypravěče zhostil výborný Igor Bareš, který už je s celou sérií neoddělitelně spjatý. Kdo jiný by dokázal tak trefně zachytit nejen mrazivou atmosféru, napětí i zkoumání temných zákoutí psychiky hlavních hrdinů, ale také neustálé jízlivé pošťuchování Carla a Asada (včetně vtípků o velbloudech a Asadova zabijáckého kafe, samozřejmě)? Igor Bareš už to má v malíku a opět dopřává posluchačům a fanouškům Carla Mørcka intenzivní zážitek z poslechu. Pomáhá mu také pečlivě vybraný hudební podkres kapitol, které nechají doznít emoce a slouží jako most k další nahrávce.

I v Selfies dokazuje Jussi Adler Olsen, že patří mezi oblíbené autory detektivek právem, a i tentokrát nabízí děj mnohem víc, než je na první pohled patrné. Ano, už jsem zmínila tolik oblíbený jízlivý humor, detektivní linku příběhu plnou pátrání a výslechů, odhalování minulosti a osobních problémů hlavních hrdinů a několik vrstev vyprávění, při nichž máme mimo jiné možnost nahlížet pachatelům trestných činů přes rameno. Především však můžeme nahlédnout i do problémů současné dánské společnosti (nebo spíše lidské společnosti obecně), konkrétně funkčnosti či nefunkčnosti systému sociálních dávek. Škoda jen, že se v záplavě zápletek hlavní myšlenka tohoto dílu v porovnáním s těmi ostatními poněkud ztrácí.

I když Selfies nepatří do mé topky případů z Oddělení Q, Olsen stále drží laťku vysoko a podání Igora Bareše nikdy nezklame, takže není důvod, proč byste se neměli pustit i do poslechu sedmého dílu. Přece si nenecháte ujít další Asadova moudra o velbloudech. 🙂