Erich Maria Remarque napsal Na západní frontě klid na základě vlastních zážitků mladého vojáka, který v pouhých osmnácti letech dobrovolně narukoval do armády a bojoval v zákopech první světové. Díky jeho výjimečným vypravěčským schopnostem a zároveň zkušenností s novinařinou se nám dostává nesmírně čtivého a zároveň až mrazivě realistického nakouknutí do duše mladých mužů, ještě nedávno studentů, nyní však vojáků, kteří se učí žít a přežít v peklu válečné vřavy.
Celé vyprávění je o to sugestivnější, protože vše vidíme očima hlavního hrdiny Paula, který stejně jako jeho spolužáci s gymnázia s vidinou hrdinství a vlastenectví dobrovolně přispěchali bojovat na frontu, aby posléze poznali krutou pravdu války. Sledujeme opravdová přátelství tváří v tvář hrůze, nesmyslnosti a nespravedlnosti válečných konfliktů, na které nejvíce doplácí právě němé tváře, objevujeme spolu s kluky, co je v životě opravdu důležité, učíme se nemístně vtipkovat spolu s nimi a vyrovnávat se tak s blízkostí smrti. Chápeme, že cigareta, fazole a kus masa jsou ten největší luxus, a že na své přátele se vždy můžeme spolehnout. A jdeme dál, pokračujeme, i když za sebou mnoho z těch přátel zanecháme i spolu s dalším kouskem sebe sama. Jak trefně o románu poznamenal vypravěč audioknihy, Jaroslav Plesl: „Je to spíš román o lidské duši a vztazích, který se odehrává na pozadí války. Remarque z pozice geniálního autora i novináře ukazuje, kolik vrstev se v člověku skrývá a jak se za daných okolností bude chovat: jak ho to změní, jak ho doba přetaví ke své podobě.“
Právě Jaroslav Plesl a jeho interpretace vás příblíží k postavám tak blízko, jak to jen jde. Možná to nebude sedět úplně každému posluchači, emotivnější adaptaci Na západní frontě klid byste však jen těžko pohledali. Je to neskutečně emotivní a nervy drásající poslech, při kterém ani samotný vypravěč nezůstal klidný a chvílemi, dle svých slov v tomto rozhovoru, nebyl schopný číst dál. Není divu, Paulův život v armádě je pro nás zhýčkalé pohodlím a výdobytky moderní společnosti až nepředstavitelně nevypočitatelný. Útok může přijít každou chvíli, a tak se v jednom okamžiku snažíte fiškuntálsky přejít řeku za francouzskými ženami, a v druhém vedle vás vybuchují granáty.
Není to jednoduchý poslech a Jaroslav Plesl v režii Michala Bureše všechnu tu fyzickou i psychickou bolest, niterní změny, strach, nudu i různé klukovské vylomenily ještě umocňuje. Je to dobře nebo špatně? To ať si rozhodne každý posluchač za sebe. Mně zůstane z poslechu výjimečně silný zážitek a mnoho myšlenek, které budu ještě dlouho zpracovávat. Skoro bych až řekla, že audioknižní zpracování Na západní frontě klid by mělo jít až na dřeň, což se Pleslovi daří na výbornou. Někdo může jeho interpretaci považovat za citové vydírání, já ji spíše vnímám za velmi procítěnou a autentickou výpověď mladého člověka, který se místo toho, aby zatápěl nějakému profesorovi na vysoké a běhal za holkami, ocitl na místě plném absurdit a šílenství.
Celkový zážitek a výpovědní hodnotu audioknihy doplňuje hudební podkres evokující střely či granáty svištící kolem uší, přízračnost a syrovost boje, dunění a bubnování, jež chvílemi přechází až do nepříjemné kakofonie. Velmi povedená je i obálka audioknihy, na které mimochodem můžete spatřit samotného autora románu, Ericha Mariu Remarqua, ve vojenské uniformě. Podobných obálek pak brzy uvidíme víc, protože OneHotBook chystá vydat hned celou řadu Remarquových děl (následovat by mělo dílo Tři kamarádi).
P.S. Děkuji OneHotBook za příležitost rozšířit si obzory. 🙂