Z(e spisovatelského) deníku 4.
Je tu čtvrtá část zápisků z deníku, nejen toho spisovatelského. Čtěte, pokud vás zajímá, co momentálně dělám, chystám, kutím, čtu, poslouchám, provádím, co nestíhám a co naopak stíhám a co mě zaujalo. 😉
1. O psaní
Pořád to vázne. Ne, že bych to flákala nebo mě to už nebavilo. Spíš je to tím, že se moje pozornost obrátila trochu jiným směrem, a chudák psaní tím trpí. Možná to není úplně ke škodě. Po dlouhém období, když jsem psala téměř bez výjimky každý den, si půstem aspoň trochu pročistím mysl. Beztak zjišťuju, že bez psaní nemůžu být a dřív nebo později se k němu nevyhnutelně vrátím. Už teď napadají náměty na povídky a také mi docvaklo pár věcí, jak vylepšit svůj rozepsaný román. Teď už jen počkat, až na mě přijde ten správný absťák a budu zpět. 😉
2. Projekty a jiné aktivity
Diplomka je vytištěná, svázaná a voní novotou. Tento týden ji odvezu do Brna, kde si na ni brousí zuby můj vedoucí a oponent. Uvidíme, snad moje snaha o akademické výlevy o Murakamim projde. Opravdu nejsem akademický typ (brrr) a je to na té práci vidět.
Stále pracuju na svém projektu English Hacker, kde se zaměřuju na angličitnu a chci ukázat, že naučit se cizí jazyk nemusí být peklo, a na Kávomilovi, kde zase ukazuju, že za výbornou kávou nemusíte do kavárny, ale můžete si ji uvařit v pohodlí domova. Oba projekty mě neuskutečně baví.
Stále se učím francouzštinu, každý den pár minut. Už toho umím docela dost říct, ale ten jazyk mi stále zůstává záhadou.
Brzy mi začne obávané období – učení se na státnice. Naštěstí toho není moc, ale opravdu, opravdu se mi do toho nechce. Zvlášt když vím, že si to nacpu do hlavy a pak to s radostí zapomenu. Co se dá dělat? 😉
3. Čtu a četla jsem
Dočetla jsem Muzeum prazvláštních věcí od Alice Hoffmanové a trošku mě ten příběh zklamal. Nejspíš jsem od něj čekala něco úplně jiného. Atmosféra New Yorku na počátku 20. století ale byla skvělá, jen bych uvítala, aby příběh nebyl tak natahovaný. Pár škrtanců by mu určitě prospělo.
Rozečteného mám Stephena Chboskyho a jeho knihu Ten, kdo stojí v koutě v angličtině. Překvapilo mě, že kniha původně vyšla už v roce 1999. Film byl skvělý a i knižní verze mi sedí. Film a kniha se ale opět nedají srovnávat, takže to ani dělat nebudu. Jsou to pro mě dvě oddělené entity. Tak se dá mimochodem krásně vyhnout klasickému zklamání typu „kniha je xkrát lepší než film nebo naopak“. 😉
4. Poslouchám příběhy do uší
Mám tu audioknižní Zabijáky od Adlera Olsena, které mi poslalo mé oblíbené nakladatelství OneHotBook. Už se blížím ke konci, takže brzy můžete očekávat recenzi na tuto mrazivou detektivku, kterou skvěle načetl Igor Bareš.
5. Příběhy na plátně
Na filmy teď nemám moc času ani klidu, ale alespoň něco málo jsem stihla. Pokud máte rádi animované filmy, určitě vám doporučuju dva snímky od stejného režiséra, Tomma Moora: Brendan a tajemství Kellsu a Píseň moře. Jsou magické a mají neotřelou vizuální stránku. Tomm Moore je postavil na keltských mýtech a legendách a vdechl jim kouzlo. Jeho další pohádku budu vyhlížet. 😉
6. Chystám
Bohužel mi brzy nastane zmíněný šprtung na státnice, takže o mně možná uslyšíte méně. Já se vám ale vrátím. 😉
Pokud bude čas a nebudu mít v hlavě mišmaš, ráda bych přispěla nějakým tím článek nebo recenzí na blog a zapracovala i na Kávomilovi a English Hackerovi. A pořád vám slibuju to nové video o tvůrčím psaní.
7. Zaujalo mě
- Knihy jsou samy o sobě skvělé. Umí toho ale mnohem víc, než tušíme. Tak třeba tahle kniha je zároveň i nábytkem. Seznamte se s Bookniture. 😉
- Na Pinterestu jsem objevila zajímavou infografiku o „tvarech“ příběhů podle Kurta Vonneguta. Každý příběh se totiž dá vyjádřit pomocí křivky. Je to opravdu originální pohled na to, jak vyprávíme příběhy (ale jen v angličtině).
- Triumviráti publikovali poučný článek o tom, jak netrpět manuálitidou. Doporučuji přečíst, pokud se vyžíváte v podrobných popisech všeho druhu. 😉
- Katka z Literární alchymie píše o své zkušenosti s myšlenkovými mapami v tvůrčím psaní.
A co vy? Co zajímavého děláte, čtete nebo jste doporučili ostatním? Napište mi to do komentářů. 😉
