Já to však zkrátím.

Jmenuji se Markéta Růžičková. Narodila jsem se v parném létě v roce 1989 a už jako malá jsem milovala písmenka. Ještě jsem ani nezačala chodit do první třídy a už ze mě byla knihomolka. A to mi, naštěstí, zůstalo doteď. Knížky zkrátka zbožňuju a nemyslím si, že je lepší způsob, jak si rozšiřovat obzory. Dobrý příběh je pro mě synonymem zábavy, pohody, relaxace, zamyšlení a plodně stráveného času.

Zanedlouho jsem si uvědomila, že ty příběhy nevznikají samy od sebe. Někdo je musí psát. A já hned věděla, že chci být jednou z těch vyvolených. Psát jsem začala záhy do školních sešitů. První výtvory jsem také doprovázela svými vlastními ilustracemi, což už teď nedělám, protože (kupodivu) jsem byla v kreslení daleko zručnější jako dítě.

A jak jsem rostla, měnily se i příběhy, které jsem vyprávěla. Od historek o zvířátkách jsem přešla k čemusi, co by se dalo označit jako hodně špatný dívčí román, poté k mysterióznímu a hororovému žánru (to když mě okouzlil Stephen King), až k mému oblíbenému magickému realismu - jinou nálepku tomu dát neumím.

Miluju fantazii. Myslím, že moje představivost je někdy až moc bujná, ale potřebuju se vyřádit. To je na příbězích skvělé. Tvoříte celé světy se spoustou postav a nic z toho nikde jinde neexistuje, jen ve vaší hlavě. Tvoříte něco z ničeho. A to něco pak můžete předat dál někomu, kdo se stejně jako vy rád na chvíli unikne z reality.